Dostali jsme příběh ke zveřejnění, poslal jej Koťa.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Teď v prvním týdnu v prváku na vysoký jsme se spolužákem Skřivánkem ještě ze střední řešili z celkem širokého výběru kurzů tělocvik. Ani jeden z nás ale s sebou z domova ještě neměl cvičky. V popisu předmětu "kondiční gymnastika", co nám vycházel do rozvrhu, stálo "na boso nebo v gymnastických cvičkách, případně teniskách". Takže na první hodině budou muset být bosá chodidla. Skřivan byl ale ve výhodě, protože na rozdíl od mě docela pravidelně cvičil bos už na střední škole.
V šatně po přestrojení Skřivan ihned odešel k tělocvičně v korkáčích z koleje, ale hned se zase z chodby vrátil, že si ještě musí sundat ponožky. Tak jsem si také stáhnul fusekle. Oba jsme odcházeli k tělocvičně s ponožkami vysvlečenými už ze šatny v trepkách jen naboso. Když jsem uviděl, že přede dveřmi do sálu stálo několik holek, prohodil jsem ke Skřivanovi, jako co ty tady dělaj. Mně nechápavému vysvětlil, že budou cvičit s námi, protože to je smíšený kurz. Skřivan se do šatny vrátil v momentě, kdy viděl, že holky jsou už také všechny na tělocvik připravené jen v trepkách v šatně vysvlečené z ponožek do bosa. Sám bych si ale byl ponožky nechal, nakonec to však dopadlo takhle.
Stála tu v žabkách i tmavější spolužačka z bulharské ciziny, o níž už jsme slyšeli, roztomile a legračně švitořící česky. Když jsem viděl ty žabky, říkal jsem si, že ta to bosa zvládne, protože je určitě zvyklá z těch jejich pláží. A byla tu další holka ve stejných gumových trepkách, co jsem měl na nohou i já (tyhle: https://www.ulmart.ru/goods/3490025 ), dlouhé vlasy a nabarvená trochu na zrzavo. A také jedna bývalá spolužačka z gymplu. Teď už jsme ale na vysoký a dveře do tělocvičny odemyká zatím neznámá tělocvikářka i s tělocvikářem. Jsme vpuštěni dovnitř. Skřivanovy nepraktické korkáčky jsou už odložené u stěny a brzy se vedle nich objevily Bulharčiny žabky. My ostatní jsme to odkládání také neodkládali, vedle žabek bylo u stěny místa dost. Také jsem už teď musel do bosa a ostatní holky také. Odvážně jsem odkopl trepky.
Tlemící se Skřivan už stál rádoby poslušně v pozoru před tělocvikářkou na bílé čáře. Kašpar jako vždycky i na střední. Bosy se k němu zařadily zrzka a Bulharka. Já se tam šel už taky jen bosej též postavit, protože tělocvikářka říkala nekompromisně. "I na vysoký škole se při tělocviku dělá nástup," a ukazoval před sebe na tu čáru. Ostatní holky se řadily za mě. Napadlo mě, proč už i na střední nemůžou cvičit holky s klukama dohromady. Tělocvikář nás chválil, že jsme si vybrali gymnastiku, nebývá o ni tolik zájem, a přitom je kondičně nesmírně užitečná. Mluvil o cvičeních, která budeme provádět. Ale o tom, že vlastně nikdo z nás nemá cvičební obuv, se zatím neřeklo nic.
Napadlo mě, že se dnes třeba vůbec nebude cvičit. Jen úvod, po kterém nás pustí. Ale ne, začíná se rušnou částí. Po pokynu "vlevo v bok" mi zatrnulo. Snad se nebude běhat. Pokyn "poklusem v klus", samozřejmě že se chce, abychom bosýma nohama v tělocvičně i běhali, i když jen krátká kolečka kolem sálu a pomalým tempem. Museli jsme si zvykat. Dlouze jsme se pak rozcvičovali na značkách. Zatím mi moc nepřišlo, že by pro cvičení naboso byl nějaký důvod, jen se bosejma chodidlama smejčila trochu špinavá podlaha. Na šlapkách holek, které přede mnou při rozcvičce prováděly kočku vylizující misku, už hodně smítek zůstalo.
Natáhl se koberec a všichni jsme museli těsně vedle sebe udělat jako most, vzpor ležmo. Vždy první v řadě podlézal a zařadil se na konec. A pak další a další. A když jsme už byli na druhé straně koberce, tak zase zpátky. "Tohle jde nejlíp naboso," slyšel jsem říct tělocvikářku, když v prvním kole prolezl poslední z nás. Poprvé to někdo z učitelů zmínil. Musel jsem nyní souhlasit, při tomto cvičení to bylo nejpraktičtější, když holky podlézaly s bosýma nohama pod klukama a kluci podlézali s bosýma nohama pod holkama. Hodina byla pryč. Tělocvikář vykládal, co nás čeká příště. Teď konečně jsme směli zpátky k trepkám. Tak jsem si ale už bosej zvykl, že se mi do nich vůbec nechtělo. Napadlo mě, že třeba příště zase nebude mít cvičky nikdo. A že třeba není pozdě ani pro mě si navykat cvičit naboso i na vysoké škole.
V šatně po přestrojení Skřivan ihned odešel k tělocvičně v korkáčích z koleje, ale hned se zase z chodby vrátil, že si ještě musí sundat ponožky. Tak jsem si také stáhnul fusekle. Oba jsme odcházeli k tělocvičně s ponožkami vysvlečenými už ze šatny v trepkách jen naboso. Když jsem uviděl, že přede dveřmi do sálu stálo několik holek, prohodil jsem ke Skřivanovi, jako co ty tady dělaj. Mně nechápavému vysvětlil, že budou cvičit s námi, protože to je smíšený kurz. Skřivan se do šatny vrátil v momentě, kdy viděl, že holky jsou už také všechny na tělocvik připravené jen v trepkách v šatně vysvlečené z ponožek do bosa. Sám bych si ale byl ponožky nechal, nakonec to však dopadlo takhle.
Stála tu v žabkách i tmavější spolužačka z bulharské ciziny, o níž už jsme slyšeli, roztomile a legračně švitořící česky. Když jsem viděl ty žabky, říkal jsem si, že ta to bosa zvládne, protože je určitě zvyklá z těch jejich pláží. A byla tu další holka ve stejných gumových trepkách, co jsem měl na nohou i já (tyhle: https://www.ulmart.ru/goods/3490025 ), dlouhé vlasy a nabarvená trochu na zrzavo. A také jedna bývalá spolužačka z gymplu. Teď už jsme ale na vysoký a dveře do tělocvičny odemyká zatím neznámá tělocvikářka i s tělocvikářem. Jsme vpuštěni dovnitř. Skřivanovy nepraktické korkáčky jsou už odložené u stěny a brzy se vedle nich objevily Bulharčiny žabky. My ostatní jsme to odkládání také neodkládali, vedle žabek bylo u stěny místa dost. Také jsem už teď musel do bosa a ostatní holky také. Odvážně jsem odkopl trepky.
Tlemící se Skřivan už stál rádoby poslušně v pozoru před tělocvikářkou na bílé čáře. Kašpar jako vždycky i na střední. Bosy se k němu zařadily zrzka a Bulharka. Já se tam šel už taky jen bosej též postavit, protože tělocvikářka říkala nekompromisně. "I na vysoký škole se při tělocviku dělá nástup," a ukazoval před sebe na tu čáru. Ostatní holky se řadily za mě. Napadlo mě, proč už i na střední nemůžou cvičit holky s klukama dohromady. Tělocvikář nás chválil, že jsme si vybrali gymnastiku, nebývá o ni tolik zájem, a přitom je kondičně nesmírně užitečná. Mluvil o cvičeních, která budeme provádět. Ale o tom, že vlastně nikdo z nás nemá cvičební obuv, se zatím neřeklo nic.
Napadlo mě, že se dnes třeba vůbec nebude cvičit. Jen úvod, po kterém nás pustí. Ale ne, začíná se rušnou částí. Po pokynu "vlevo v bok" mi zatrnulo. Snad se nebude běhat. Pokyn "poklusem v klus", samozřejmě že se chce, abychom bosýma nohama v tělocvičně i běhali, i když jen krátká kolečka kolem sálu a pomalým tempem. Museli jsme si zvykat. Dlouze jsme se pak rozcvičovali na značkách. Zatím mi moc nepřišlo, že by pro cvičení naboso byl nějaký důvod, jen se bosejma chodidlama smejčila trochu špinavá podlaha. Na šlapkách holek, které přede mnou při rozcvičce prováděly kočku vylizující misku, už hodně smítek zůstalo.
Natáhl se koberec a všichni jsme museli těsně vedle sebe udělat jako most, vzpor ležmo. Vždy první v řadě podlézal a zařadil se na konec. A pak další a další. A když jsme už byli na druhé straně koberce, tak zase zpátky. "Tohle jde nejlíp naboso," slyšel jsem říct tělocvikářku, když v prvním kole prolezl poslední z nás. Poprvé to někdo z učitelů zmínil. Musel jsem nyní souhlasit, při tomto cvičení to bylo nejpraktičtější, když holky podlézaly s bosýma nohama pod klukama a kluci podlézali s bosýma nohama pod holkama. Hodina byla pryč. Tělocvikář vykládal, co nás čeká příště. Teď konečně jsme směli zpátky k trepkám. Tak jsem si ale už bosej zvykl, že se mi do nich vůbec nechtělo. Napadlo mě, že třeba příště zase nebude mít cvičky nikdo. A že třeba není pozdě ani pro mě si navykat cvičit naboso i na vysoké škole.
Zajímavej příspěvěk
, nebyly by špatný nějaký fotky holek, jak cvičí naboso