Ponožkáři na Blog.cz

To, co řekla ta prodavačka, je úplně "mimo", tohle bych si v práci vůbec nedovolila říct, to by se okamžitě řešilo s vedoucí. To stejný v práci můj přítel. Včera do noci jsem s ním byla u něj v práci, abych mu trochu pomohla, a taky abychom byli víc spolu. Přišla tam mladá rodina asi manželé a měli dvě děti. Šli se podívat se na auto, co se jim líbilo a chtěli ho koupit (přítel prodává auta v autosalónu). Jak se chovaly jejich děti, to bylo hrozné. Skákaly v tom autě v botách po sedadlech s koženým čalouněním, s jejich mámou to ani nehlo. V jednu chvíli jsem to už nevydržela a opatrně jsem požádala tu jejich matku, jestli by je nemohla aspoň vyzout. Obořila se na mě, že jí nemám co nařizovat a že si mohou auto koupit jinde, urazila se a odešli. Teď oba doma trneme, jestli si nebudou na nás ještě stěžovat

Já bych se na to na tvým místě vykašlala si nějaký boty obouvat, je úplně prdlá a hotovo. To bych chtěla vidět na to, kdyby viděla mě jít jenom v ponožkách, to by jí z toho asi jeblo.

Tak dobře, obouvat se tedy pro příště nemusím. Bez bot do takového obchodu většinou nechodím, když si jdu koupit boty, musím si je zkusit a nechci si je obouvat na špinavé ponožky a nebo nohy, to bych potom pochopila, že by se to někomu nelíbilo. Ale že jsem bez bot v obuvi je zřejmě problém jen jedné prodavačky. Děkuji

[1]: To si zase ______, že je opačný extrém, ale pokud by se ukázalo, že po těch kožených sedačkách v botách opravdu skákali, myslím, že by vám ta stížnost přinesla spíše pochvalu

Souhlasím s tím, že prodavačka „přestřelila“. Do toho, jak chodíš, ti nemá nikdo co mluvit. Ohledně té rodiny a dětí bych nejspíš reagoval stejně jako „Evka“. Je potřeba vzít v úvahu, že to auto teprve vybírali a nebylo ještě jejich, nebyl to jejich majetek. Taky si myslím, že rozumný vedoucí by vás měl spíš pochválit. Na druhou stranu v tomto státě je možné úplně cokoliv (viz. ta prodavačka v obchodě s boty); nepřekvapilo by mě, kdyby to dopadlo i tak, že z toho bude malér. Problém, může být už v tom, že tohle měl říct (když už) té matce těch děcek přítel Evky jako zaměstnanec a ne Evka...

Stalo se mi ale už několikrát, že si prodavačky myslely, že si chci boty bez placení odnést. Některé obchody pořád nemají skříňky, takže, když člověk nakupuje, nemá si kam dát bundu a v mým případě ani kde odložit boty. Nezbývá nic jiného než si boty sundat a dát je třeba dolů do nákupního vozíku. U pokladny se mě pak třeba prodavačka ptala, jestli ty boty budu taky platit. Vždycky se to ale rychle vysvětlilo. Ukázala jsem se prodavačce v celé své kráse a když pochopila, že chodím potom kšeftu bosky a viděla moje špinavý punčochy neptala se už na nic   

Skončilo to blbě. Stěžovali si na nás. Přítel mi říkal, že ta matka přišla a udělala mu před majitelem prodejny v pondělí šílenou scénu, prej proč ty auta tam maj, když do nich nemůžou jejich děti, které se jimi budou vozit a musel se jim omluvit. Celý to překroutila a zneužila vůči nám. Bohužel se přišlo na to, že jsem to řekla já, majitel se ptal, co jsem tam vůbec dělala, když to bylo v pracovní době. Vůbec jsem z toho nemohla spát. Dohodli jsme se, že už za ním do jeho práce chodit nebudu. Nemám sílu to dál rozvádět.

Nevím, co si o tom mám všem myslet. V jednom případě prodavačka nutí bosou zákazníci obout si na nohy boty – jeden extrém, ve druhém případě si prodavač nemůže dovolit říct zákazníkům, aby neničili auto, které si ještě nekoupili. Tohle se může stát jenom v Česku. Nevím ani, co je horší. Jako nesnesl bych, aby mě prodavačka říkala, jak mám nebo nemám chodit. To je naprosto nepřijatelný vstup do osobní zóny. Na druhou stranu, nevím, jestli kdybych na takovou prodavačku narazil, jestli by mě to nezaskočilo a jestli bych si ty boty taky nevzal. I když já s sebou boty po obchodě nenosím.

S tím prodávaným autem bych jim to nejspíš taky řekl. Tyhle události, pro případ, že se stanou, si chce vydiskutovat s vedením. Teď, když o tom tak přemýšlím, tak mě to moc nepřekvapuje, protože jsem byl vybírat auto buď sám, nebo s někým pro někoho, a když se jela předváděcí jízda, vím, že kolega z práce s tím autem jel taky poměrně neurvale, hodně mě tím překvapil, a prodejce nic neříkal. Můžou to opravdu brát tak, že je to na vyzkoušení, pak ty auta prodávají s velkou slevou. Jenže koupit si takový auto pro koncovýho zákazníka, potom, co se na něm vystřídá pár „divočáků“ a rodin s dětmi, musí být celkem dáreček.