BOSKY a NABOSO - zpět na úvod
Ohodnoťte tento článek Ostatní
Spasí bosí svět?      Vývojová stadia      Tělesná výchova
      Nejde o perverznosti      Chvála bosonohým      Wikipedia      Proč chodím bosky?      

Jsem boskochodec... čili chodím bez bot, bosky. Po hřebících a horkém uhlí to teda ještě nezvládám (o víkendu jsem si nevšimla právě dohořívajícího cigaretového špačka a jauvajs, pěkně popálil. Vtipné bylo uvědomit si zpětně tu prodlevu mezi stoupnutím na něj a signálem v mozku, že mě na patě něco pálí...), ale jinak si myslím, že mi žádný povrch nedělá problém. Ani mentálně, ani fyzicky.


Ale proč to vlastně dělám? Pokusím se to stručně shrnout.. důvody bych mohla rozdělit do tří skupin: sociální, psychické a zdravotní.

1. Sociální důvody
Proč je tolik IN nosit boty?
Proč se všechny celebrity chlubí tím, kolik párů bot mají ve skříni?
Proč jsou bosí lidé spojování s bezdomovci či chudými a špinavými?
Proč trávit hodiny nad botníkem přemítáním nad tím, zda ty které boty se k té které příležitosti hodí?
Proč, když vidíme někoho na ulici bez bot, první, co nás napadne, je "hygiena"?

A mohla bych uvést spoustu dalších smysluplných otázek. Stačí prostě jen vystoupit ze "společností nastaveného modelu nazírání na svět" a budou vám dávat smysl.

Protože společnost z bot žije. Boty točí penězmi. Slavní dělají reklamu obuvním společnostem. Obuvní společnosti živí ponožkárny a další oděvní společnosti. Zároveň i farmaceutický průmysl (kolik jen mastí na unavená chodidla, na opuchliny a puchýře z bot, aromatických sprejů do bot, osvěžujících sprejů a dalšího se denně prodá).
Jaký zájem (přeloženo "výdělek") by společnost měla na tom, kdyby lidé chodili bosí?
Nikdo by boty nekupoval, protože by nebyly potřeba. Bosky se hodí jít všude.
A není pravda, že chodit bosky je nehygienické - naopak! Tak schválně - kolikrát za měsíc (rok, léta..) umýváte svým botám podrážku? Nikdy? (Nebo možná, když šlápnete do mimořádně otravného psího exkrementu?:)) My, co chodíme bez bot, si umýváme nohy minimálně jednou denně. A žádné pozůstatky nám na šlapkách neulpívají, tak dokonale anatomicky nám příroda chodidla stvořila.

Další hypotetické úvahy nechám otevřené a přejdu k dalšímu bodu:

2. Psychické faktory
Proč nevnímat různé povrchy země chodidly tak, jako vnímáme slunce, déšť, vítr, zimu a jiné svou pokožkou?
Proč se dobrovolně odříznout od energie země, kterou máme všude kolem nás k dispozici, stačí se s ní spojit ?
Proč se stresovat nad tím jestli jsem se obula vhodně?
V botech do města si asi na pěší túru moc nevyšlápnete, a tak musíte plánovat ještě před odchodem z domu, kam všude půjdete.. No a  chcete-li zvládnout víc než 2 místa (např. město a odpoledne  výšlap), tak abyste si ty boty pěkně odnesli v ruce...
Chodit bosky má tu obrovskou výhodu, že vás to nijak nezatíží (netřeba s sebou tahat náhradní obuv) a bosky můžete kamkoliv. Navíc stačí projít mokrou travou a nikdo na vás nepozná, že jste právě vylezli ze zablácené polňačky! :)

A poslední, ale stejně tak (ne-li víc) důležité...

3. Zdravotní důvody
Proč si necháváme ruinovat chodidla nepadnoucími, nesedícími, škrtícími či jinými botami?
Proč si lidé raději budou lepit náplastmi paty a prsty tam, kde je dřou boty místo aby si je sundali?
Proč se i v horku paříme v uzavřených botách a zaděláváme si tak na plísně, houby a další bakterie místo toho, abychom nechali chodidla volně dýchat a bránit se?
Proč lidé raději nosí ortopedické a korektivní boty místo toho, aby ploché nohy cvičili a trénovali přirozeně?

Tohle nepochopím. V Madridu jsem potkala holčinu, měla pantofle, které ji evidentně dřely. Na každém chodidle ze tři náplasti, kulhala a nechala se podpírat kamarádkou. ALE BOTY NESUNDALA! Proč?!?
Já osobně jsem se nanosila ortopedických vložek ažaž. Měla jsem ploché nohy, takže klenby, srdíčka, kombinované.. pak se objevily i problémy s koleny a jedno jsem si nechala dokonce operovat, nevidouc jinou alternativu. Fatální chyba a doteď za ni platím! :(

Bosky jsem začala chodit asi před třemi lety.
Už nemám ploché nohy.
Nehtová plíseň se pomalu, ale jistě hojí. 
Kolena mě nebolí (připsáno i změně životosprávy, ale všechno jde ruku v ruce se vším).
Za boty moc neutratím.
V batohu mám na cestách mnohem víc místa (třeba na jídlo, že:)). 
Mám z chození bosky radost.
Cítím se sebejistější, víc spojená se Zemí.
Masíruju si chodidla jak je den dlouhý.
Když se chci v horku osvěžit, prostě je strčím do kašny / potoku / fontány a jde se dál.
Vyvinul se mi šestý smysl (jak jsem si ho nazvala) - vidím sklo (a jiné nástrahy) na zemi, i když se nekoukám pod nohy. A když je zrovna nezpozoruju, tak našlapuju tak, že mě většinou nezraní. A když už mě zraní, tak tomu neuvěříte, ale chodidla se do dvou dnů zregenerují sama!
Prostě jim věnujeme tak málo pozornosti a víme toho o nich tak málo...    

A přiznám se, že troška provokace usedlého měšťáckého černobílého myšlení (boty = správně, bez nich = špatně) ještě nikoho nezabila... tak maximálně pobavila. :)

(A i o tomhle všem je blog Bez bot... jenomže v angličtině.)

Hm? :)
Tak co vy na to, zkusíte to taky?


Není potřeba hned ze začátku vyrážet do práce či města bosky, ale co takhle zkusit nechat boty doma až půjdete dneska na letní večerní procházku?


A dejte vědět, jaké to bylo! Těším se na vaše postřehy!;-)
Pavlína 21.7.2010
Anketa
Zkusíte to taky?
 Ne, děkuji, nemám zájem 6.5% (28)
 Zkusil(-a) bych to, ale nemohu (z důvodů které nemohu ovlivnit) 1.2% (5)
 Zkusil(-a) bych to, ale bojím se / stydím se 8.9% (38)
 Ano, zkusím to 31.5% (135)
 Nepotřebuju to zkoušet, už to dávno dělám. 51.9% (222)

Komentáře k článku: Vložit nový komentář vyhledávání ->
<- skrýt    Vyhledávání příspěvků
Název obsahuje:   Datum od     do: Nápověda - zadání časového rozmezí
Autor:       ( bez)  
Počet komentářů: 32    Řazení příspěvků podle: pořadí vložení (nejnovější je poslední) (přepnout na řazení podle vláken -> )
Zobrazit stránku: [ 1 ]   ... [ 3 ]  [ 4 ]  [ 5 ]  [ 6 ]  [ 7 ]  


10.6.2015 8:19   karel:      bos za volantem         
Vážení, co to tady s odpuštěním blekotáte za nesmysly - chybí mi 1 cm podrážky. Chcete snad říci, že máte po usednutí do auta tak napevno naprogramované natažení nebo pokrčení nohy, že vám chybí centimetr? Když vám posunu sedadlo o 5 cm dozadu, tak nedosáhnete na pedály? To já teda sednu a dám nohu na pedál, ať už s botou nebo bez ní. A můžu ríci, že bosky to je nesrovnatelně lepší. Mnohem větší cit a neobstojí ani další nesmysl, že spocené chodidlo může po pedálu sklouznout. Potí se akorát noha obutá.

12.6.2015 7:59   kablah:      poděkování         
Děkuji všem za cenné rady a skvělé argumenty. Nejvíc mě pobavil kanystr s pumpičkou na ochlazení rozpáleného asfaltu :-)

 Je pravda, že mezi blízkými přáteli jde stud stranou. Dokonce se někteří ke mně přidají, když si to štrádujeme v lese. Jeden kamarád mi začal radit, abych šlapala ve smůle......zobrazit celý příspěvek

Děkuji všem za cenné rady a skvělé argumenty. Nejvíc mě pobavil kanystr s pumpičkou na ochlazení rozpáleného asfaltu :-)

 Je pravda, že mezi blízkými přáteli jde stud stranou. Dokonce se někteří ke mně přidají, když si to štrádujeme v lese. Jeden kamarád mi začal radit, abych šlapala ve smůle, pak se mi na chodidla krásně nalepí listí a jehličí. Na to jsem mu s úsměvem řekla, že to bych mohla chodit klidně v botách. Že chodím bosky protože mě to baví. A on logicky dodal: "To až my nebudeme mít na boty, tak ty budeš ve výhodě" :-) A druhý kamarád se mi zeptal, na co ty boty vlastně potřebuju (nechodím bosky pořád, zatím to ještě střídám, občas mě už bolí chodidla a potřebuju si odpočinout), tak jsem mu vysvětlila, že například v trní se bosky chodit nedá anebo právě po rozpáleném asfaltu.

 Největší odvahu projevím, až půjdu bosky do jídelny na oběd. Zatím jsem k tomu nedospěla :-(


12.6.2015 9:37   Martin:      Re: poděkování         
Rádo stálo, jak říkával pan Kaplan. K tomu vašemu kamarádovi, který vám uznal výhodu, až ostatní nebudou mít na boty: Také jsem jednou v rodině argumentoval (z legrace a velmi doufám, že to byla pouze fantazie, i když ve světle nových událostí ve světě nevím.....)- až bude tak zle, že budeme muset u......zobrazit celý příspěvek
Rádo stálo, jak říkával pan Kaplan. K tomu vašemu kamarádovi, který vám uznal výhodu, až ostatní nebudou mít na boty: Také jsem jednou v rodině argumentoval (z legrace a velmi doufám, že to byla pouze fantazie, i když ve světle nových událostí ve světě nevím.....)- až bude tak zle, že budeme muset utéct do lesů, budu se o vás starat, protože vy nebudete schopni pohybu.

 Chození bosky v lese a na loukách je super a lidi to akceptují více než chození bosky po městě. Borcem sa stanete, až si zajdete, jak říkáte, bosky na oběd (to se rázem stanete v celé firmě známou) nebo si dáte procházku městem a budete nakupovat. Tak ať se do tohoto levelu brzy dopracujete! Počítejte ovšem s tím, že pocitu studu, strachu nebo něčeho jiného se budete zbavovat déle, to se neodpárá jednou akcí. Je to takový step-by-step. Já jsem první léto bojoval. Nejlepší je, když vás osloví nějaký klaďas, kterému se to také líbí, ale dělá to jenom doma nebo na zahradě a ploužit městem se ještě neodvážil. Takového můžete dobromyslně lámat a zvedne to vaši odvahu. Vysloveně negativních reakcí se mi nedostalo.

 Tak zdar a sílu!


12.6.2015 10:51   MG:      Re: poděkování         
>...až půjdu bosky do jídelny na oběd...

 Nemůžu si odpustit varování: když se náhodou rozbije talíř, není dobré kopat do střepů - viz Igy: smůla...

 Navrhuju sázku, že pocit po této akci bude něco jako "takové sbírání kuráže, a přitom to bylo tak snadné". A o co? Mohlo by to být vykonání něčeho ještě drzejšího, než jít do jídelny na oběd.

 Tak jo?


16.6.2015 9:52   kablah:      Re: poděkování         
Díky za varování - kopat do střepů tedy nebudu:-)

 Tak jo, dám vědět, až budu mít za sebou první oběd naboso a jaké jsem měla pocity. Zatím "sbírám" reakce na chodbě, kde se známe s kolegy i jmény. (V jídelně jsem pro mnoho lidí anonymní.) Jedna kolegyně mi řekla, že závidí,že chodím bosky a druhá řekla, že chodí jen v kanclu (a doma a na zahrádce) a že na chodbu ještě nedošla :-) Tak jsem ji povzbudila a řekla, že se příště třeba pokáme naboso obě.