Martin to vystihl úplně přesně. Jediné, s čím budu polemizovat, je ten útěk do "alibi": nedělám to proto, že bych to tak chtěl, ale proto, že musím. To pak vyvolává nepříjemný pocit, že dělám něco špatného, co bych měl skrývat nebo omlouvat. To ale není pravda: není to nic špatného a dělém to proto, že CHCI.

 Ano, stud nebo strach z negativní reakce okolí je mnohdy psychicky velmi náročný. Věřte mi, že právě odhodlání neskrývat se a ani neskrývat skutečnou motivaci může být v tomto směru velice osvobozující.

 MG

Děkuji za velikou podporu a rady (Martinovi i MG). Máte pravdu, ten stud před okolím mám taky. A paradoxně víc před kolegy v práci než před ostatními cizími. Asi právě proto, že se mi nechce vysvětlovat, že to dělám, protože se mi to líbí a že prostě chci. Myslím si, že kolegové by mě víc zpovídali ......zobrazit celý příspěvek

Děkuji za velikou podporu a rady (Martinovi i MG). Máte pravdu, ten stud před okolím mám taky. A paradoxně víc před kolegy v práci než před ostatními cizími. Asi právě proto, že se mi nechce vysvětlovat, že to dělám, protože se mi to líbí a že prostě chci. Myslím si, že kolegové by mě víc zpovídali než náhodní kolemjdoucí. Dnes jsem zase jela do práce bosky a vyšla jsem už ze dveří bytu. Boty jsem si nesla v ruce. Autem se mi jelo o něco líp, spojku jsem dokázala líp ovládat (už si zvykám :-) ). V kanceláři jsem se pak střetla s uklízečkou a mám první reakci na moje bosé chození. Paní uklízečka mi řekla, že taky ráda chodí bosa, nejlépe na zahrádce a hezky jsme si o tom popovídaly. Takže můj první "střet" s okolím byl velmi povzbuzující!!! :-)

Uvidíte, že pozitivních reakcí bude přibývat a celkově jich bude víc, než těch negativních. Lidé jsou trochu ovce. Když mají projevit negativní stanovisko, raději se stáhnou a nanejvýš si šuškají a koukají. Ale s pozitivním stanoviskem rádi vylezou na světlo. A také máte pravdu v tom, že před lidmi,......zobrazit celý příspěvek

Uvidíte, že pozitivních reakcí bude přibývat a celkově jich bude víc, než těch negativních. Lidé jsou trochu ovce. Když mají projevit negativní stanovisko, raději se stáhnou a nanejvýš si šuškají a koukají. Ale s pozitivním stanoviskem rádi vylezou na světlo. A také máte pravdu v tom, že před lidmi, kteří nás znají a které známe my, se stydíme více. Je to proto, že od nich očekáváme i ty negativní reakce a trochu víc nám na nich záleží. Jenomže zase obhajobou svého postoje před bližšími se tak nějak bezbolestně zocelíme a blízké okolí si rychle zvykne. Zpočátku budete za podivína, ale každý div trvá jenom tři dny. První léto jsem si zvykal chodit bos i v malé dědině, kam jezdím na víkendy. Ale kamarádova rodina to přijala úplně přirozeně a teď si bos zajdu i večer na pivo do hospody nebo v neděli na fotbal. V diskusi musíme vystupovat pozitivně a uvádět to, co se vám líbí: je to přirozené, cítím se svobodněji, myslím si, že je to zdravější.... A nenegovat případná negativa, která vznese oponent: vždyť máte špinavé nohy, vždyť se můžete o něco poranit, těch plivanců na zemi.... Říkám s úsměvem: Ano, jsou špinavější, ale několikrát denně si je umývám, Ano, mohu se píchnout o sklo, ale pravděpodobnost toho je poměrně nízká a za tu dobu, co chodím bos (asi 2 roky), se mi to stalo jenom dvakrát, Ano, na zemi je špína, ale těm velkým a zřetelným nečistotám se pochopitelně vybýbám a na rozdíl od vás do nich nešlapu, a ty ostatní jsem si vyhodnotil jako přijatelné a akceptovatelné.... a podobně. A stále s úsměvem můžete navrhnout - zkuste si to taky a uvidíte, jak je to báječné. Vůbec nejhezčí odpověď je ta ,kterou jsem si přečetl někde na webu: Chodím bos, protože můžu. Zdar a sílu.

Už zase to Martin přesně vystihl, tak ode mne jen malý doplněk:

 >...boty jsem si nesla v ruce... - a teď logicky následuje další výzva: boty nenést v ruce, tj. nemít je ani s sebou. S tím je ale lepší počkat, až pomine tropické počasí. Asfalt, na který praží slunce. čertovsky pálí. Zdá se mi to náročnější než tanec na uhlících.

 Mimochodem, neznáte na to někdo nějakou fintu, kromě

 - chodit pokud možno po stinné straně ulice

 - na přechodu šlapat na bílé čáry

 - mít s sebou nouzové boty ?

Obávám se, že jste uvedl všechny možnosti, jak si pomoci na rozpáleném asfaltu. Pominu možnost z říše komediálního sci-fi - nosit s sebou na zádech kanystr s vodou a nějakým pumpičkovým systémem (například jako se dofoukávají dudy) si z něho ostříkávat stezku před sebou :-)

 Vážně - ta stinná strana ulice, přečkání v podchodu nebo obchodě... a ty šlapky v pytlíčku. Vloni v létě jsem si trochu spálil podešve nohou v Zoo, pak jsem asi tři dny cítil nohy. Asi se to nemá hrotit - rozumný vojevůdce raději ustoupí z nejasné bitvy, aby pak v pohodě vyhrál válku.