BOSKY a NABOSO - zpět na úvod

Ostatní Spasí bosí svět?      Vývojová stadia      Tělesná výchova       Nejde o perverznosti      Chvála bosonohým      Wikipedia      Proč chodím bosky?

Spasí bosí lidé svět?
Ne, jistě ne. Navzdory tomu, že kráčeje po Zemi bez pohodlí svých bot, se já, resp. mé vědomí dokáže odvrátit od všemocné materiální závislosti i osobního sobectví snáze než v jakékoli jiné konstalaci. Najít nekonečnou studnu zdrojů uspokojení v duchovních hodnotách, tedy v tom, co se rodí ve světě myšlenek, vyžaduje dnes v první řadě víru. Možná lhostejno jakou, ať již se věřící obrací k jakémukoliv bohu, dosahuje obvykle poznání,že není víc než krása, pravda, síla ducha a láska. K témuž se dopracujete, pokud prostě uvěříte, že člověk se opravdu může čehosi vzdát, aby získal více.
Aby se člověku dostalo poznání, že nejvyšší dosažitelná pozemská moc nepřinese větší uspokojení než když člověk stojí bosý v trávě, dívá se na východ Slunce, vnímá svoji sounáležitost se světem a nechce nic víc, než mít čisté svědomí a rozdávat krásu, pravdu, sílu a lásku, musí udělat hodně kroků.
Připadá mi skoro neskutečné, že ty kroky k tomuto poznání skutečně vedou. Každý vjem doteku pokryvu Země, ať již je jím písek, tráva, skála, jehličí nebo i lidmi zpracovaný materiál, se jakoby hromadí kdesi v nás, snad v paměti, snad kdesi jinde, ale cítím zřetelně, že tomu tak je. A hromadí se jako cosi, o čem musím prohlásit – ať již to porovnávám s jakýmkoli poznáním čehokoli, nemohu dostat více.
Věci kolem nás. Hromadíme je, bojujeme o to, abychom nad nimi získali panství, kterému se říká majetek. Ale žádnou věc si nestrčíte do hlavy fyzicky – vždy ji můžete nanejvýše jen poznat. Někdo dokáže věci poznávat lépe, jiný s tím má problémy. Čím vícekrát jsem však kráčel bosý po Zemi, tím více se nemohu zbavit dojmu, že poznání čehokoliv se navyšuje exponenciálně, pokud onen duchovní kontakt spojíme s odložením bot.

Záhadná energie? Mysticismus? Nebo jen neodůvodněná sugesce daná pouhou vírou? Těžko říci. Ale i kdyby tomu tak bylo, záleží na tom? Nebo je důležité, v jaké kvalitě se světa kolem sebe naše duchovno zmocní? Potom platí, že když nám k tomu chození naboso pomůže, pak není větší chyby než zůstat obutý.

Vnitřně přijatý závazek být čistý v mysli, tedy říkat pravdu mi brání, abych lidem říkal něco, o čem nejsem přesvědčen. Musím tedy říct, že nevím, že nemám jedinou jistotu, že nemám jedinou trochu podloženou hypotézu vysvětlení, ale mám jen hlubokou osobitou zkušenost, že jsouce bez bot jsem jakoby jiným člověkem, řekl bych, že se blížím hranicím svého vlastního ideálu.

Kolik lidí a za jakých okolností může dospět k témuž poznání, jde-li jen o subjektivní iluzi. A kolik lidí může dospět do podobného stavu svého vědomí, jde-li o objektivní skutečnost, avšak podmíněnou nějakým myšlenkovým výkonem?
V obou případech prostě nevím. Ale to neznamená, že to nemáte zkusit. Nejprve si musíte zvyknout, nějaký čas to potrvá, ale pak přijde čas, kdy budete moci přemýšlet o jiném, než že vás něco píchá a pálí. A možná přijde i ono uspokojení, k němuž bosá cesta přivedla mne.

Zingy 28.12.2002
Komentáře k článku: Vložit nový komentář vyhledávání ->

<- skrýt    Vyhledávání příspěvků
Název obsahuje:	Datum od	do:
Autor:       ( bez)			Vyhledat

Počet komentářů: 1    Řazení příspěvků podle: pořadí vložení (nejnovější je poslední) (přepnout na řazení podle vláken -> )

---

---