Na rozdíl od chůze po střepech a žhavém uhlí už tohle bez tréninku nejde. Vlastně jde, ale jen pár minut, dokud může tělo využívat zásobu akumulovaného tepla, jako to známe třeba z ochlazení po sauně. Pod pojmem "chůze ve sněhu" ale rozumíme stav, kdy tělo dokáže trvale hradit tepelné ztráty bez prochlazení, a to je něco zcela jiného. Samozřejmě není špatné se v zimě zout a chvíli se brouzdat ve sněhu, než do nás vleze zima, třeba i jen kvůli tomu, abychom se ujistili, že nás to hned nezabije.
Pro toho, kdo by chtěl chodit bos i v teplotách lehce pod nulou, ve sněhu apod., v plné míře platí zásady z kapitoly Jak na to - Zima, s ještě větším důrazem na postupně a pravidelně.
Když na tělo útočí zima, fungují dva rozdílné termoregulační mechanismy:
Zpočátku je to signál ke "zvýšení výkonu topení", krevní oběh se zrychlí atd. Tuhle funkci je třeba tréninkem posilovat.
jestliže ale tělo zjistí, že to nestačí, zachová se opačně: omezí krevní oběh do periferních oblastí, aby byl zajištěn dostatek tepla pro životně důležité orgány. V malém to známe, když nám zkřehnou prsty tak, že nezapnou knoflík. Tento stav je pro tělo škodlivý i tehdy, když nemrzne, jedním z důsledků je zhoršená imunita (nachlazení). Pokud je okolní teplota pod nulou, může dojít k omrzlinám prstů, uší apod. Při otužování je nutné umět rozpoznat příznaky a nenechat dojít k přechodu termoregulace do tohoto režimu.
Zatímco se nikdo nediví, že je možné plavat v řece i v zimě (ale málokdo to dělá), zout se v zimě je někdy považováno za něco téměř nadpřirozeného. Přitom je to v jistém smyslu snazší než to plavání, výdej tepla je mnohem menší. Ale pozor, jsou tu i jiné rozdíly:
Jestliže bez dostatečného treninku vlezete v zimě do vody, pekelná zima vás vyžene ven ještě v prvních minutách, kdy se využívá akumulované teplo, a celkem nic strašného se nestane, nejspíš z toho nebude ani rýma. Kdo ale bez vypěstované odolnosti zkusí jít delší dobu bos v mrazu a sněhu, zjistí, že je to vlastně velmi snadné: po pár minutách to přestane studit, za chvíli pak přestanou i píchat ostré ledové zmrazky,... a to už je skoro pozdě.
Jak je všeobecně známo, voda nemůže být studenější než 0°C. Celkový výdej tepla je ve vodě značný, ale omrzliny nehrozí. Ve sněhu a mrazu je to naopak. Je proto nutné za žádnou cenu nenechat dojít ani k prvním příznakům zhoršeného citu v prstech.
Ještě několik postřehů:
Pohyb je nezbytný. Nejen že jsou při kratším dotyku nohy se zemí menší tepelné ztáty, ale je větší produkce tepla a jeho distribuce krevním oběhem.
Hluboký sníh je mnohem náročnější než ušlapaný. A nejhorší je nasolená sněhová břečka na silnici.
Nešlapejte v mrazu na kovové předměty. Kdo viděl film "Obecná škola", ví proč. Můžete se přilepit i k obyčejné ocelové rohožce.
Jako v každé činnosti, i v této "disciplíně" jsou někde hranice lidských možností. Na rozdíl třeba od sportu ale asi nikdo neví kde. Možná že jsou dál, než by se na první pohled zdálo, ale jsou. A každý má tu svojí hranici asi jinde. Proto směle do toho, ale neriskujte.
11.11.2009 MG Komentáře k článku: Vložit nový komentář
vyhledávání ->
Počet komentářů: 11 Řazení příspěvků podle: pořadí vložení (nejnovější je poslední) (přepnout na řazení podle vláken -> ) Zobrazit stránku: [ 1 ][ 2 ][ 3 ]