Chůze po skleněných střepech (Glasswalk)
Není to žádný zázrak, nepotřebujete žádné zvláštní schopnosti ani speciální trénink. Je třeba jen vědět jak na to a nebát se to zkusit. Je to asi ještě snazší než červené uhlíky (viz ilustrační foto ).
Nejprve trocha teorie:
Až budete krájet chleba, zkuste to ostrým nožem takto:
nejprve zkuste nakrojit kůrku tak, že přiložíte nůž a zatlačíte na něj kolmo na směr ostří, bez jakéhokoliv posunu. Aby nůž kůrkou pronikl, je třeba vynaložit velkou sílu, zcela neúměrnou tomu, jak jsme zvyklí krájet chleba.
Pak zkuste naopak táhnout nůž ve směru ostří. Ejhle, nůž zajede jako do másla.
Nakonec zkuste zapíchnout nůž do kůrky špičkou, ani nemusí být příliš ostrá. Jde to velmi snadno.
Tak, a to je celý princip chůze po střepech. Vysvětluju si to tím, že i na tom nejjemnějším ostří jsou mikroskopické hrbolky, asi jako zoubky na pile. každý ví, že klacek pilkou nepřeřízneme tím, že na ní budeme jen tlačit, bez posunu.
Z toho vyplývá, že hromádku střepů musíme připravit tak, aby tam nebyly ostré špičky, které trčí vzhůru. Jako materiál obvykle používáme nevratné lahve s odstraněnými etiketami. V tomto směru je velmi nebezpečná ta část lahve, kde dno přechází do stěny. To musíme buď dokonale rozbít nebo otočit ostrou špičkou dolů.
Skleněný koberec musíme také připravovat tak, abychom nezasvinili okolí jemnými úlomky skla. K tomu je nejlepší dělat to na podložce, která může být ze starého textilu, plastový pytel apod. Protože k rozbití lahve musíme dát dost velkou ránu velkým kladivem, je třeba zabránit tomu, aby se střípky nerozlétly do okolí. Láhve se proto rozbíjejí zabalené do podložky, nebo alespoň její okraje musíme držet dost vysoko. Podložka také usnadní protřepání hromádky, aby nejdrobnější úlomky spadly dolů.
Když je koberec dobře připravený, můžeme zkusit na něj opatrně šlápnout. S údivem zjistíme, že to není ani zdaleka tak nepříjemné, jako chůze po ostrém štěrku. Je ovšem nutné nezapomenout na to, že se noha při došlapu nesmí ani trochu posunout.
Výskok: jestliže pod nohama necítíme nic příliš ostrého, můžeme opatrně povyskočit a dopadnout na stejné místo. Pokud si ale nejste úplně jisti, že dokážete dopadnout bez toho, že budete vyrovnávat rovnováhu mírným posunutím nohy, radši to nezkoušejte.
Můžeme se přitom říznout? Ano. Ještě jsem to naštěstí neviděl, ale v hromádce střepů může být schovaný ostrý hrot, který trčí vzhůru. Dost riskuje také ten, kdo zjistí, že je to velmi snadné a zapomene na to, že se noha nesmí při zatížení posunout.
A ještě perlička: kdesi na webu jsem se setkal s jiným vysvětlením: to sklo prý není normální sklo, ale zvláštní, které neřeže a dotyční mají chodidla olepená průhlednou ochrannou folií. Tak takhle to tedy opravdu není. 11.11.2009 MG
Chůze po skle. Na www.turistikanaboso.cz/akce/bosa-fotogalerie/ přibyla reportáž a fotky z mého super zážitku na kurzu Davida Mrhače. Na úvodní stránce www.TuristikaNaboso.cz přibyl zajímavý rentgen bosé a obuté nohy. Zdravím Igor.