rss-diskuze
BOSKY a NABOSO
- zpět na úvod
Léto končí - a s ním i možnost chodit bosky bez strachu z nachlazení. Naši přední reflexní terapeuti vám vysvětlí, jak důležité je chození naboso pro náš organismus.
PSŮM SE TO VYKRAČUJE
K bosé chůzi nás kdysi dávno přivedla naše boxerka Ketty. Když se to tak vezme, pejsek musí celý život absolvovat naboso. Proto na tom psi budou vždy zdravotně o trochu lépe než lidé, i když špatným životním stylem se už lidskému pokolení blíží – i je provází nedostatek pohybu, špatná strava a stres.
V pohorkách nebo v jiné obuvi nedochází ke skutečnému kontaktu s přírodou. Hmyz a jiná malá zvířátka, které botou bez povšimnutí rozmáčkneme, jsou toho jasným důkazem. Když šlápneme na hlemýždě bosou nohou, rozhodně si toho všimneme a máme příležitost se mu ještě »omluvit«, přestože některé jejich domečky jsou natolik křehké, že vezmou za své.
V přírodě probíhají zásadní procesy přímým kontaktem a mokrou cestou. Neustálá izolace obuví znemožňuje dobrou komunikaci chodidel s matkou Zemí. Chůze v botách po upravených chodnících narušuje samotnou přirozenost člověka. Ve skutečnosti jsou silně stimulovány pouze paty, tedy reflexní zóny pohlavních orgánů, a dále plíce s reflexními zónami pod hlavními klouby prstů. To je však na udržení dobré kondice látkové výměny velmi málo. Proto doporučujeme alespoň třikrát týdně chodit bosky pět minut, nejlépe ráno a v orosené trávě.
ŽÁDNÝ STRACH Z PORANĚNÍ
Jako při otužování je třeba začít postupně a v letních měsících, hlavně u lidí s nemocnými ledvinami. Že nejsou ledviny zcela v pořádku, zjistíme bolestivostí příslušných reflexních ploch. Ledviny se musí nejprve léčit a posílit ledvinovým čajem mistra Janči a reflexní terapií (hlazením i mačkáním). Potom plynule bez bot »přechodíme« podzim až do zimy a pravidelně chodíme bosí i ve sněhu a mrazu.
Celá procedura je jednoduchá. Chvilku chodíme nebo běháme bosí, pak chodidla zbavíme hrubých nečistot, opatrně si navlékneme teplé ponožky a obujeme boty. Doma pak zujeme téměř suchou ponožku z téměř čisté nohy. Chodidlo jako by »nečistoty« vstřebalo.
Účinky bosé chůze jsou velice příjemné – látková výměna dostane potřebnou stimulaci; psychické napětí (emoce, starosti) země uvolní, uvolní se i napětí elektrické z neustálého pobytu v umělých hmotách bez uzemnění; zvýší se imunita, »studené nohy« začnou hřát a projeví se v nich pocit svěžesti. Jde o nejlepší prevenci nemocí a prostředek k udržení zdraví.
Je skutečně možné »bosovat« i v zimě. Na pravidelnou chůzi bez bot si chodidla brzy zvyknou a sama dávají signál, že už dlouho nebyla »vyvenčena«; pocítíte v nich nespokojenost, a jakmile se naskytne sebemenší příležitost, ani nevíte jak a stojíte na zemi bosýma nohama. Silná tendence chodit naboso se projevuje u dětí. Ze strachu, aby nenastydly nebo se neporanily, jim to však rodiče nedovolují, a děti tak přicházejí o potřebnou stimulaci. Navíc se jim do mysli ukládá mylný program: bosá chůze = nastydnutí, případně poranění.
O bosé chůzi vypráví i dr. Morganová, autorka knihy Poselství od protinožců. Ta v této souvislosti prožila nevídané utrpení. Představit si ho může jen ten, kdo bosky prošel bodláčím. Ti, kteří začínají chodit bosí, se zkraje často zraní – chodidla totiž dlouho neměla možnost podobné stimulace, a jako když pustíte psa ze řetězu, neumí se nabažit. Poranění je však vždy v reflexní plošce, která nejvíce potřebuje stimulovat. Prvními poraněními se nesmíme nechat znechutit. Ranku hned v terénu dezinfikujeme vlastní močí, což zabezpečí ochranu proti infekci a značně urychlí léčení. Posléze už chodidlu stačí jemnější stimulace nerovným terénem a nepotřebuje intenzivní stimulaci poraněním.
BOSOU NOHOU NA PÝCHU
Často se stává, že člověk pocítí strach z poranění, a to přináší určitou strnulost pohybu. Tento jev může poranění přivolat. Nejlepší je uvolnit se a věřit, že se mi nic nestane. Kdyby přece, asi jsem to potřeboval, a proto předem děkuji. Ale právě proto se nic nestane.
Bosá chůze je výborné opatření pro udržení pokorné mysli. Například i hodní lidé na vysokých postech jsou časem vystavení riziku, že zpyšní. Tím, že k nim jejich okolí neustále vzhlíží jako k mimořádným lidem, postupně ztrácejí schopnost soucitu a stávají se z nich »nadutci«. Tomuto běžnému jevu (známému dobře z politické scény) se dá zabránit pravidelnou chůzí naboso, protože přímý kontakt chodidla se Zemí je základní přirozeností a usměrňuje mysl.
Pravidelné bosé chůzi se věnujeme už více než deset let a lze říct, že hodně změnila náš život. Například ve vztahu k bolesti a utrpení mnohem lépe snášíme situace, kterých jsme se kdysi děsili. Dnešní člověk vůbec neumí trpět a bojí se i sebemenší bolesti. Tím, že se vyhýbá elementárním konfliktům a malým bolestem, pak často zabředne do bezvýchodné situace.
Jednou jsme byli v Anglii s Univerzitou Nového věku a byl tam i prof. Zdeněk Neubauer. S velkým potěšením jsme zjistili, že jakmile se naskytne příležitost, také chodí bos. Na otázku, odkdy chodí bosky, odpověděl: "??? Od chvíle, kdy jsem přestal být hloupý."
Beáta a Július PATAKYOVI
Komentáře k článku:
Vložit nový komentář
vyhledávání ->
Počet komentářů: 1 Řazení příspěvků podle: pořadí vložení (nejnovější je poslední) (přepnout na řazení podle vláken -> )
 2.3 | Ostatní Spasí bosí svět? Vývojová stadia Tělesná výchova Nejde o perverznosti Chvála bosonohým Wikipedia Proč chodím bosky? |
Léto končí - a s ním i možnost chodit bosky bez strachu z nachlazení. Naši přední reflexní terapeuti vám vysvětlí, jak důležité je chození naboso pro náš organismus.
PSŮM SE TO VYKRAČUJE
K bosé chůzi nás kdysi dávno přivedla naše boxerka Ketty. Když se to tak vezme, pejsek musí celý život absolvovat naboso. Proto na tom psi budou vždy zdravotně o trochu lépe než lidé, i když špatným životním stylem se už lidskému pokolení blíží – i je provází nedostatek pohybu, špatná strava a stres.
V pohorkách nebo v jiné obuvi nedochází ke skutečnému kontaktu s přírodou. Hmyz a jiná malá zvířátka, které botou bez povšimnutí rozmáčkneme, jsou toho jasným důkazem. Když šlápneme na hlemýždě bosou nohou, rozhodně si toho všimneme a máme příležitost se mu ještě »omluvit«, přestože některé jejich domečky jsou natolik křehké, že vezmou za své.
V přírodě probíhají zásadní procesy přímým kontaktem a mokrou cestou. Neustálá izolace obuví znemožňuje dobrou komunikaci chodidel s matkou Zemí. Chůze v botách po upravených chodnících narušuje samotnou přirozenost člověka. Ve skutečnosti jsou silně stimulovány pouze paty, tedy reflexní zóny pohlavních orgánů, a dále plíce s reflexními zónami pod hlavními klouby prstů. To je však na udržení dobré kondice látkové výměny velmi málo. Proto doporučujeme alespoň třikrát týdně chodit bosky pět minut, nejlépe ráno a v orosené trávě.
ŽÁDNÝ STRACH Z PORANĚNÍ
Jako při otužování je třeba začít postupně a v letních měsících, hlavně u lidí s nemocnými ledvinami. Že nejsou ledviny zcela v pořádku, zjistíme bolestivostí příslušných reflexních ploch. Ledviny se musí nejprve léčit a posílit ledvinovým čajem mistra Janči a reflexní terapií (hlazením i mačkáním). Potom plynule bez bot »přechodíme« podzim až do zimy a pravidelně chodíme bosí i ve sněhu a mrazu.
Celá procedura je jednoduchá. Chvilku chodíme nebo běháme bosí, pak chodidla zbavíme hrubých nečistot, opatrně si navlékneme teplé ponožky a obujeme boty. Doma pak zujeme téměř suchou ponožku z téměř čisté nohy. Chodidlo jako by »nečistoty« vstřebalo.
Účinky bosé chůze jsou velice příjemné – látková výměna dostane potřebnou stimulaci; psychické napětí (emoce, starosti) země uvolní, uvolní se i napětí elektrické z neustálého pobytu v umělých hmotách bez uzemnění; zvýší se imunita, »studené nohy« začnou hřát a projeví se v nich pocit svěžesti. Jde o nejlepší prevenci nemocí a prostředek k udržení zdraví.
Je skutečně možné »bosovat« i v zimě. Na pravidelnou chůzi bez bot si chodidla brzy zvyknou a sama dávají signál, že už dlouho nebyla »vyvenčena«; pocítíte v nich nespokojenost, a jakmile se naskytne sebemenší příležitost, ani nevíte jak a stojíte na zemi bosýma nohama. Silná tendence chodit naboso se projevuje u dětí. Ze strachu, aby nenastydly nebo se neporanily, jim to však rodiče nedovolují, a děti tak přicházejí o potřebnou stimulaci. Navíc se jim do mysli ukládá mylný program: bosá chůze = nastydnutí, případně poranění.
O bosé chůzi vypráví i dr. Morganová, autorka knihy Poselství od protinožců. Ta v této souvislosti prožila nevídané utrpení. Představit si ho může jen ten, kdo bosky prošel bodláčím. Ti, kteří začínají chodit bosí, se zkraje často zraní – chodidla totiž dlouho neměla možnost podobné stimulace, a jako když pustíte psa ze řetězu, neumí se nabažit. Poranění je však vždy v reflexní plošce, která nejvíce potřebuje stimulovat. Prvními poraněními se nesmíme nechat znechutit. Ranku hned v terénu dezinfikujeme vlastní močí, což zabezpečí ochranu proti infekci a značně urychlí léčení. Posléze už chodidlu stačí jemnější stimulace nerovným terénem a nepotřebuje intenzivní stimulaci poraněním.
BOSOU NOHOU NA PÝCHU
Často se stává, že člověk pocítí strach z poranění, a to přináší určitou strnulost pohybu. Tento jev může poranění přivolat. Nejlepší je uvolnit se a věřit, že se mi nic nestane. Kdyby přece, asi jsem to potřeboval, a proto předem děkuji. Ale právě proto se nic nestane.
Bosá chůze je výborné opatření pro udržení pokorné mysli. Například i hodní lidé na vysokých postech jsou časem vystavení riziku, že zpyšní. Tím, že k nim jejich okolí neustále vzhlíží jako k mimořádným lidem, postupně ztrácejí schopnost soucitu a stávají se z nich »nadutci«. Tomuto běžnému jevu (známému dobře z politické scény) se dá zabránit pravidelnou chůzí naboso, protože přímý kontakt chodidla se Zemí je základní přirozeností a usměrňuje mysl.
Pravidelné bosé chůzi se věnujeme už více než deset let a lze říct, že hodně změnila náš život. Například ve vztahu k bolesti a utrpení mnohem lépe snášíme situace, kterých jsme se kdysi děsili. Dnešní člověk vůbec neumí trpět a bojí se i sebemenší bolesti. Tím, že se vyhýbá elementárním konfliktům a malým bolestem, pak často zabředne do bezvýchodné situace.
Jednou jsme byli v Anglii s Univerzitou Nového věku a byl tam i prof. Zdeněk Neubauer. S velkým potěšením jsme zjistili, že jakmile se naskytne příležitost, také chodí bos. Na otázku, odkdy chodí bosky, odpověděl: "??? Od chvíle, kdy jsem přestal být hloupý."
Beáta a Július PATAKYOVI
Komentáře k článku:
Vložit nový komentář
vyhledávání ->Počet komentářů: 1 Řazení příspěvků podle: pořadí vložení (nejnovější je poslední) (přepnout na řazení podle vláken -> )
12.11.2013 23:22 Rotobull: Začátek 
Hned po úvodu jsem četl Vaše téma a zaujalo mě. Hezky napsané.
Jsem úplný začátečník a těším se na léto (případně teplejší jaro), abych to mohl zkusit naplno. Bohužel teď mi přijde země moc studená.. To, že jsem si uvědomil, o co mě boty připravují byla vlastně náhoda. Šťastná náhoda. :-)