Rotobulle vidím, že máš bojovný duch.

 Co takhle karate?

 Nicméně je správné, člověk v životě se nemá dát a navíc fyzická stránka je přímo propojena s psychikou.

 Kopat bosky se dá, ale měli by všichni naboso. Pamatuji si, že jsme na rozcvičce karate hráli bosí fotbal s medicimbalem. A pár nalomených prstů při tom taky bylo:)

Bojovnost se u mé projevuje, jen někdy. Nejsem ale agresivní, to zase ne...

 Jeden kluk (kterému ten fotbal jde hodně) mě vždycky tak štval a ztrpčoval mi život, že si to pamatuji dodnes. Já jsem víceméně energetický člověk, nenávidím stres a spěch a tady se naskýtá krásná příležitost, jak tu......zobrazit celý příspěvek

Bojovnost se u mé projevuje, jen někdy. Nejsem ale agresivní, to zase ne...

 Jeden kluk (kterému ten fotbal jde hodně) mě vždycky tak štval a ztrpčoval mi život, že si to pamatuji dodnes. Já jsem víceméně energetický člověk, nenávidím stres a spěch a tady se naskýtá krásná příležitost, jak tu energii upotřebit a trochu jim ukázat. Nikdy jsem to nezpozoroval, ale kopání mě baví. Ovšem do věcí, které jsou na to určené. ;-)

 Dříve (a občas i dnes) vše, co se stalo týmu, vyčítali mně. Častovali mě dosti zajímavými slovy, tvrdili, že tam stojím a nic nedělám. Když jsem něco zkazil, nadávali mi a otravovali, ale když jsem jim zachránil zadky, tak mlčeli. Zkrátka musí mít nějakého člověka, na kterém si vybíjejí zlost. Fyzicky ne, jsem vyšší než většina z nich. Teď už to moc nedělají.

 K tomu Karate, chodil jsem asi před dvěma roky na Aikido. A vzpomínám si, že jsme tam vlastně taky hráli fotbal. A taky bosi. Ale naštěstí jsme měli malý dětský míč - lépe se držel, lépe se do něj kopalo, a když byla vybíjená, nebolelo to s ním tak moc.

 Měl jsem na minulé škole zajímavého učitele tělocviku. Jednou přišel a řekl, že se bude hrát fotbal. Načež nám hodil medicimbal. :-D Do toho kopnout bosou nohou, tal nevím. ;-)

Musíš kopat nártem, pak to docela jde:)

Když jsme u toho tělocviku,tak u nás bylo pravidlo,že ti,co si zapomněli boty na cvičení,museli být povinně bosi bez ponožek.

 Potom šplhání po tyči bylo nařizované vždy bez bot.I když,kdo má silné ruce,podporu nohou vůbec nepotřebuje,takže zouvání v tomto případě není nutné.Pamatuju na základce,že šatny byly kousek jinde,než tělocvična,takže kdo neměl boty,tak se naboso prošel i kus po škole včetně chladných schodů na chodbě.

Cha ! Tak to máme (já mám, Ty jsi měl ;-) ) hodně odlišné. Jediné, co je u nás stejné, je princip ,,Nemáš boty na přezutí - chodíš bos". Učitelé u nás se tělocviku naboso trochu obávají. Už si to opravdu nepamatuju - jeden kluk chtěl hrát fotbal, ale měl jen venkovní boty. -> navrhl učiteli,......zobrazit celý příspěvek

Cha ! Tak to máme (já mám, Ty jsi měl ;-) ) hodně odlišné. Jediné, co je u nás stejné, je princip ,,Nemáš boty na přezutí - chodíš bos". Učitelé u nás se tělocviku naboso trochu obávají. Už si to opravdu nepamatuju - jeden kluk chtěl hrát fotbal, ale měl jen venkovní boty. -> navrhl učiteli, źe nemá žádný problém hrát bos. Odpověď zněla (nepamatuju si to přesně) - ,,Bos ne. Uklouzneš, něco se Ti stane a budeme mít oba malér." Měli jsme na supl jednu milou učitelku a jeden kluk v bráně byl také ve venkovním a měl černé velké boty. Učitelka mu řekla, že by bylo lepší, kdyby nehrál, nebo aby hrál bos, pokud mu to nevadí. Ten odvětil, źe mu to nevadí vůbec, zul se a hrál bos. Naše třída je dost ujetá, ale v tomhle se nestydíme. A tak je to správné. ;-)

 Dále - šplh na tyči - máme dvě možnosti: zůstat obutí X zout se. Většina (i silnějších) jedinců se zouvá, protože boty pochopitelně více kloužou. Šatny máme asi 5-9 metrů (pro dívky jsou dál) od tělocvičny. Jedenáct stupňů !! Kdybych dnes nemusel nikde poskakovat, tak vezmu psa, tašku (na boty) a jdu. Jestli bude zítra zataženo (obyčejně mi to nevadí a déšť miluju - opravdu ;-) ) a tudíž chladněji, tak se naštvu. Když jdu v těch (nesprávných byť) vyšších teplotách, dýchám vzduch nasátý zeminou a slunce mě hřeje, tak to se mi jde krásně. Být trasa delší, v takovém počasí bych vyšel ani nevím kolik. :-) Jak já ten fotbal dříve (vlastně ještě před měsícem) nenáviděl. A teď je to s florbalem můj nejoblíbenější sport. :-) Ačkoliv si to neradi přiznávají, zachraňuju jim často zadky. ;-)