Pro a proti z hlediska zdravotního hygienického estetického společenského ekonomického |
"Přijdu někam bosý/á a budou mě mít za debila..." Ano, tentokrát je to správně. Významnou součástí pravidel společenského chování je i specifikace toho, jak má být člověk při té které příležitosti oblečen. Tato pravidla se sice časem mohou i měnit a vyvíjet, ale vždycky je to proces konfliktní a bolestný. (Viz "máničky" v šedesátých letech - zkuste se dnešníma očima podívat na fotografii Beatles z té doby, kteří šokovali svět dlouhými vlasy, dnes se jejich vlasy zdají podivně krátké. Ale v té době visely v některých hostincích cedule "máničky neobsluhujeme".) Tahle pravidla samozřejmě mají svůj význam. Kromě jiného také ten, že se na první pohled pozná, kdo je zná a je ochoten / schopen je dodržovat, a kdo ne. Někam přijdete, a nemusíte ani promluvit, aby lidé věděli, co jste zač. Nejen jednoduše v kladném nebo záporném smyslu, ale i odkud jste, co děláte a podobně. A především, jestli s vámi budou problémy nebo ne. A po dlouhém úvodu zase zpátky k tématu. Jak jistě víte nebo tušíte, tato pravidla ve velké části (civilizovaného?) světa vyžadují, aby "na veřejnosti" byl člověk obutý. S nepodstatnými výjimkami - pláž, neformální rekreační aktivity a podobně. Jak praví klasik: nemusí se nám to líbit, můžeme proti tomu i protestovat, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat... Jestiže se tedy objevíte bez bot v situaci, kde se to "nesluší", musíte počítat s tím, že si lidé, kteří vás neznají vůbec nebo jen málo, už jen podle toho na vás udělají názor. Ti chytřejší většinou ve smyslu "nekonformní, nebojí se jít jinam než stádo,..." A ta hloupější část vás opravdu bude považovat za debila. Někteří budou i z hlobi duše uraženi, ve smyslu "nestojíme mu ani za to, aby se normálně oblékl/a". Je to úplně stejné, jako kdybyste se ozdobili jakýmkoliv jiným "módním výstřelkem", na který nejsou lidé zvyklí. Prosím, vyberte si. Ještě poznámka: velmi záleží na situaci. Je mnoho takových, ve kterých objevit se bez bot by bylo příznakem těžkého buranství (například audience u britské královny). Naopak je také mnoho těch případů, kdy se lidé stydí úplně zbytečně. A ještě poznámka: tyhle nepříznivé vlivy se dají do jisté míry kompenzovat tím, že jinak celkový vzhled a chování neodpovídají typu "houmlesák" nebo "asociál". Když se vám bude na krku houpat foťák nebo mobil, který ještě nevyšel z módy, určitě si nikdo nebude myslet, že nemáte na boty. | |||
Společenská tolerance bosých nohou na veřejnosti je obvykle větší, než bychom očekávali. Záleží ovšem na tom kdy, kde, kdo. Jak píše Ludvík v diskusi 5.9..2007: bosý chodec není zdaleka společenský outsider. (Viz také Jak na to - stydím se) Bosý člověk je také na veřejnosti nápadnější. Většinou to můžeme považovat také za kladný faktor, pokud ale třeba nechceme nenápadně opustit hospodu bez placení. |
Jak jim to vysvětlit?Třeba je upozornit na internetovou tématiku o této věci,že si můžou přečíst tu a tu stránku,diskuzi a tak podobně.
Jinak předsudky vůči odlišnostem jsou závažným problémem a holt s některými lidmi se nedomluvíš.