Mým argumentam byl zdravotní aspekt, který hodně ochabnul po neobvykle vleklé nemoci, která bezprostředně následovala po jednom roce intenzivnějšího chození bos. Chtě nechtě, tím jaksi mé bosé postavení vůči společnosti ztratilo sílu a nejistota nebývá větších rozměrů než loni, proto, jsem-li bos, tak jedině sám nebo v anonymní společnosti. U nás na dědině si to moc netroufám.

 Jestli se někdo přestěhoval z města na vesnici a zároveň se pokouší začlenit do místní společnosti, tak ví o čem mluvím.

 Dělání "nenormálních" věcí je zkrátka podmíněno určitým následným úspěchem, pokud ten nenastane, je potřeba značné síly k tomu, aby se člověk rozjel dál ve svém rytmu a nesklouznul do všeobecné konvence.

 Takže máš pravdu, tu sílu si musím v sobě najít sám, s tím mi nikdo nepomůže.

 sandále-jsou sice lepší,ale i v nich se nohy potí hlavně zespodu a ty pásky taky obepínají nohu

 žabky-v těch větrá noha nejlíp,ale taky vždy nejsou příjemné,hlavně je to o úraz,když se v nich má popoběhnout.

 PROTO,KDYŽ TO JDE,VOLÍM BOSÉ NOHY

 Tudíž hezky se mi to píše do diskuzí,ale v praxi to semtam pomotám