To se nestyď.Ti,co to takhle z gruntu zvládnou,jsou spíš vyjímky.Dále otázka je,do jaké míry to skutečně v pohodě zvládají,né každý totiž přizná skutečnou barvu a někdo se může dokonce i vytahovat(myslím obecně,nikoliv na konkrétní osobu).Hlavně s takovýma lidma nijak nesoutěžit.V žádném případě "chci být jako on" a pak jet na sekání prstů k chirurgovi.

S nikým bych soutěžit nechtěl. Zaprvé tuto lidskou libůstku nijak nesdílím a zadruhé mám pořád před očima ty záběry, jak to vypadá, když se to ,,přežene".

 Včera to bylo velice příjemné, ačkoliv jsem ušel jen asi 300 metrů. Musel jsem se zase vrátit. Na 70% to zítra vyvalím, takže příště mohu být v klidu.

 Vždy když jdu ve větším chladu a ztrácím ten cit, tak se neobuju, protože mám pak horkost v chodidlech a je to šok, když pak šlápnu na chladnou zem. Ale asi bych to po ztrátě citu dělat měl, nevím.

 

Po ztrátě citu není kontrola,co se s nohama děje.Nemusí to sice hned znamenat omrzliny,natož omrzliny konečné fáze (odumření tkáně),ale je to takové nejisté a ani nevidím důvod,proč to riskovat?Co vůbec z takové bosochůze kdo má? Skutečný trénovaný borec chodí třeba hodiny v mraze,ale pořád cítí prsty normálně,jak kdyby mráz nebyl.

Já pak přestávám cítit chlad, ale když pak člověk kopne bosou nohou do kamene a málem to necítí, měl by si opravdu dát pozor. Jednou jsem si zapomněl baterku, udělal jsem na cestě takový mohutný krok a bylo to. :-( Bohužel jsem to cítil.

Dneska jsem dal 14 km, a celkově jsem pokořil prvních 100 km. Teď se chodit dá bos celkem v pohodě. Určitě to je taky o celkové tepelné pohodě. Když jdu v botech, s rukama v kapsách a čepicí na hlavě, tak mi je hic. Musím třeba vystrčit ruce, nebo si sundat čepici. Když si zuju boty, tak mi hic není a když cítím, že by mi mohla začít být zima, tak přidám. Já jsem dost zimouřivej, takže myslím, že když se ochladí, tak s chozením na boso skončím. Dneska jsem zvládl mytí nohou ve vodě venku. Nohy byly celkem v pohodě, ale šíleně mě zábla ruka.