Já osobně také nechodím bosky nějak dlouho, protože jediné, co tak nějak nemám rád je, když zírají lidi, které znám - relativně znám, třeba blízcí sousedé a tak. Chodím raději někde jinde, než v "mojí" ulici.
Ale nutno říci, že je to v pohodě, protože člověk má pocit, že dělá něco "dobrého pro sebe" - viz zdravotní faktory - a zároveň, že se dokázal postavit někdy nepříliš -kulantně řečeno- inteligentním normám.
Ohledně duchovního rozvoje (jejž asi Darden komentoval) - domnívám se že spotřební model počínající reklamou, pokračující nákupem, spotřebou a končící vyhozením není dobrým předpokladem pro duchovně bohatý život. Proto jakákoliv aktivita, při níž se člověk dobrovolně zříká nějaké materiální oblasti (zejména pokud je pro běžný život nepostradatelná - boty) je dobrou cestou resp. předpokladem pro únik z tohoto modelu.