Pro Ludvíka a ostatní začátečníky: Už chodím bosky více než 30 let a nachodil jsem takto tisíce kilometrů (dříve jsem si vedl statistiku, ale už to dávno nedělám). Nechodím sice až na letní vyjímky na veřejnosti, ale zato téměř každodenně a (s menší intenzitou v zimě)i celoročně. Při tomto "provozu"......zobrazit celý příspěvek

Pro Ludvíka a ostatní začátečníky: Už chodím bosky více než 30 let a nachodil jsem takto tisíce kilometrů (dříve jsem si vedl statistiku, ale už to dávno nedělám). Nechodím sice až na letní vyjímky na veřejnosti, ale zato téměř každodenně a (s menší intenzitou v zimě)i celoročně. Při tomto "provozu" jsem již natolik vytrénovaný, že mi nečiní problém chůze po jakémkoliv povrchu a vydržím i dlouhé trasy. Počáteční otrkání asi opravdu trvá cca 2 měsíce. Je to u každého jiné. Záleží na odolnosti člověka, každý má jinde práh bolesti a schopnost bolest potlačit. Po zesílení kůže na chodidlech pak přestáváme chodit jako baletka a už nás nerozhází každý kamínek. Ale můžu vám směle říci, že vyhráno není nikdy. Více než jinde zde platí pravidlo soustavnosti. Chodidla mají totiž tu schopnost, že kdykoliv jim ulevíte a dopřejete pohodlí, velmi rychle ztrácejí odolnost a měknou. Stačí měsíc vypustit (nemoc, zima) a začínáme téměř odznova. Každé jaro je třeba trochu se dostat do kondice. Trénovaný bosochodec pak už pod nohy téměř nekouká, ale jako v botech to nebude nikdy. Občas to zabolí i toho nejtrénovanějšího, kdo má chodidla jako hroch. Rád například chodím a poslední dobou i běhám poklusem po šotolinové cestě kolem řeky. Souvislá vrstva štěrku nevadí, tlak se rozloží na více bodech. Když ale došlápnu na osamělý ostrý kámen a ještě přímo na patní kost, tak i při své trénovanosti se téměř vznesu bolestí do výše.

 Ještě jednu zkušenost bych vám předal. A sice chození bosky v zimě. Kdekdo se tím chlubí, je to jistě machrovina a bezvadný zážitek, ale nic se nemá přehánět. Zase je to o trénovanosti, dá se ujít i několik kilometrů. Chodidla se silně prokrví a vydrží hodně, ale mráz nakonec vždy vyhraje, takže je třeba zavčasu utnout. Dříve jsem to provozoval téměř denně a vydržel jsem dost, ale s přibývajícím věkem (50) jsem v zimě dost ubral. Začínám totiž pociťovat první příznaky revmatické bolesti v kloubech chodidel. V mládí je to bezva, ale dlouhodobě se to asi musí někde projevit. O to víc si to pak užívám od jara do podzimu.

 Asi jsem se dost rozkecal, je dobré poradit začátečníkům, aby se vyvarovali chyb, za které platí jiní. Každý začátek je těžký a naboso i bolestivý, ale pak to stojí za to a kdo tomu propadne, už si nedá pokoj. Je to úžasná volnost a relax, návrat k přírodě a kdoví co ještě... o prospěšnosti zdraví ani nemluvě. Jen ty společenské předsudky kdyby nebyly.

Děkuji velice za tento příspěvek. Jestli jsem to dobře pochopil, je výhodné, aby bosochodec nevysazoval ani v zimě? Je jasné, že množství bosých kroků bude menší, ale je zřejmě nutné udržovat chodidla furt dobrá. Pochopil jsem to dobře? Zároveň je však nutné to nepřehnat - jaké je tedy dobré lednové (únorové, prosincové) bosochození?

moja prvá zimná skúsenosť skončila omrzlinami prvého stupňa. asi po polhodine chodze v snehu opuchnutá červená koža a pálenie. po problémoch s obličkami zimu radšej vynechávam.

Určitě záleží na st. C. nakonec i K i F ... :-) ne na měsíci v kalendáři. Navíc je to individuální spíš ve vztahu ke krevnímu oběhu a tak pod. Jedno se ošálit nedá: fyzika. Tělo tvoří z 80% voda a ta při teplotě pod bodem mrazu prostě mrzne.

Jako naivní začátečník jsem čekal odpověď typu: Alespoň jednou za týden i v mrazech, aby chodidla nezapomněla.

 Když chodím se svou čtyřletou dcerou pět kilometrů na koupaliště pěšky lesem (proti čemuž ona protestuje a chce tam jet autem, busem či jinak se vézt) odůvodňuji jí to tak, že nesm......zobrazit celý příspěvek

Jako naivní začátečník jsem čekal odpověď typu: Alespoň jednou za týden i v mrazech, aby chodidla nezapomněla.

 Když chodím se svou čtyřletou dcerou pět kilometrů na koupaliště pěšky lesem (proti čemuž ona protestuje a chce tam jet autem, busem či jinak se vézt) odůvodňuji jí to tak, že nesmíme zapomenout na to, že máme nohy. Když se totiž pozorně dívám kolem sebe, zjišťuji, že mnoho lidí prostě zapomnělo, že má nohy a následují pak různé potíže pohybového aparátu. Tělo se prostě smířilo s tím, že nepotřebuje chodit. Takto uvažuji i o chození bosa.

 (A dcera teď - mnou zblblá - ukazuje na dálnici na auta a říká: Podívej tati! Tihle lidi zapomněli, že mají nohy!)