Když mi není fajn nedělám ani věci co jsou fajn. Když je mi blbě, nedělám svůj oblíbený sport, nekouknu se ani na oblíbený film,... Není správné pojmenování té věci jako že "v pohodě", ale je to asi nejblíž. Tak když jsem v pohodě, užívám si i radostí dle výběru.

 Ale byl vědecký pokus o otu......zobrazit celý příspěvek

Když mi není fajn nedělám ani věci co jsou fajn. Když je mi blbě, nedělám svůj oblíbený sport, nekouknu se ani na oblíbený film,... Není správné pojmenování té věci jako že "v pohodě", ale je to asi nejblíž. Tak když jsem v pohodě, užívám si i radostí dle výběru.

 Ale byl vědecký pokus o otužování. Nechali stát pár lidí každý den, možná několikrát denně bez bot na studené podlaze. Větší část dostala rýmu, 1/2 z nich už dál nestáli na studené podlaze, druhá i s rýmou dále stáli na studené podlaze. Rýma odezněla po obvyklé době u všech. Jen Ti co stáli i při rýmě na studené podlaze již další rýmu ze stání na studené podlaze nedostali. Ti co při rýmě nestáli na studené podlaze, při pozdějším stání na studené podlaze rýmu zase dostali.

 Darden

To je povzbudivé. Ale víte jak si připadám před sedmdesátiletou sousedkou, před níž jsem do teď vypadal jako jakž takž seriózní člověk, stoje bos na studené podlaze a kape mi z nosu jak z okapu? Argument - Víte jak je to příjemné a zdravé! - tu prostě nefunguje.

>...Je možné se bosou chůzí vyléčit z akutní nemoci, resp. alespoň ovlivnit...

 Jediné, co je k tomu možné zodpovědně říct je to, že to nikdo neví. A kdyby to někdo chtěl seriozně zkoumat, bylo by to velmi obtížné.

 Např. účinky léčiv se hodnotí tak, že se dostatečně velká skupina lidí......zobrazit celý příspěvek

>...Je možné se bosou chůzí vyléčit z akutní nemoci, resp. alespoň ovlivnit...

 Jediné, co je k tomu možné zodpovědně říct je to, že to nikdo neví. A kdyby to někdo chtěl seriozně zkoumat, bylo by to velmi obtížné.

 Např. účinky léčiv se hodnotí tak, že se dostatečně velká skupina lidí rozdělí na dvě části: první dostává zkoumaný preparát, druhá má místo něj placebo (zcela neškodné a zcela neúčinné). Je důležité, že nejen zkoumané osoby, ale ani ti kteří jim léčivo podávají, ani ti, kteří hodnotí účinky, nesmí vědět, co která osoba dostává. Obě skupiny musejí být v ostatních faktorech (věk, pohlaví, kuřák/nekuřák,..) statisticky stejné. Pokud nejsou tyhle podmínky splněny, nejsou výsledky k ničemu.

 Nedokážu si představit, že by kdekoliv na světě někdo dostal grant na výzkum tohoto typu. A kdyby náhodou existovaly nějaké pozitivní výsledky, všelijací výrobci aspirinů by se postarali o jejich zpochybnění.

 Ale abych se na to nekoukal jen černými brýlemi: kladný efekt by se dal očekávat v několika směrech:

  - akupresura

  - psychika: když člověk věří, že dělá to, co mu prospívá, tak mu to prokazatelně prospívá

 A příznivý efekt to taky má na okolí pacienta: když dostane rýmu "normální" člověk, tak se neví, jak a kde to chytil. Když dostanu rýmu já (možná méně často než ostatní, nevím, ale rozhodně ne častěji), tak je jasno: "to máš z toho, že chodíš v zimě bos!"

 Přeji brzké uzdravení

 MG

 

V nové rubrice "Jak na to" autor článků MG velmi přesně a výstižně popsal strasti i radosti bosých chodců - začátečníků a skutečně poradil "jak na to". Ve všem s ním plně souhlasím, jen bych si dovolil malé doplnění. V části "Náročný terén" píše o potřebě zesílení kůže na chodidlech a ještě více o ......zobrazit celý příspěvek

V nové rubrice "Jak na to" autor článků MG velmi přesně a výstižně popsal strasti i radosti bosých chodců - začátečníků a skutečně poradil "jak na to". Ve všem s ním plně souhlasím, jen bych si dovolil malé doplnění. V části "Náročný terén" píše o potřebě zesílení kůže na chodidlech a ještě více o posílení příslušných svalů chodidla. Já bych po desítkách let zkušeností dodal, že je nezbytně nutná i vůle a schopnost potlačit pocit bolesti. I to se dá tréninkem získat. Autorovy podmínky jsou samozřejmě prvotní a nezbytné, ale jen sama kůže chodidla nikdy nebude dostačující i kdyby byla centimetr silná. A myslím, že o necitlivost chodidla nám ani tak nejde, jinak by stačilo chodit třeba v žabkách. Celý efekt bosého chození je právě v tomto kontaktu se zemí i s akupresurními prvky. A kdo se vůlí a tréninkem dopracuje větší odolnosti, déle vydrží a více tím může získat. Ale souhlasím s tím, že někomu stačí i malé dávky a častěji. Kdo tomu však propadne, chce stále více.

 Uvedu příklad: V úterý jsem využil slušného počasí a vyrazil na túru po Jeseníkách - uzavřít sezónu. Boty šly do batohu a já jsem absolvoval asi 18 km po liduprázdných horských štěrkových cestách. Ačkoliv jsem trénovaný, tak po 10 km už člověk cítí, že už toho začíná být dost. Tady ale nastoupí ta vůle a odolnost, která je později vystřídána snad i jakousi otupělostí, a další kilometry umožní bez větších problémů zvládnout. Nebudu zastírat, že doma mě chodidla pálila. To je myslím zcela normální. Abych to takříkajíc rozchodil, šel jsem se večer ještě bosky projít. Na betonovém dlážděném chodníku jsem taky chodil jako provazochodec a cítil jsem každé zrnko písku. Ale po chvíli mi zase vytrénovaná vůle bolest potlačila a já ušel ještě asi 2 km po všem možném bez dalších problémů. Dnes po dvou dnech už jsem zase fit a bolesti jsou ty tam. Tím chci říci, že trénink vůle je také velmi důležitý, ne-li rozhodující (nakonec to dokazuje i chůze po žhavém uhlí).

Poslední příspěvek od "Jakuba" bych podtrhl. Přeně tak, trénovaný - netrénovaný, spíš je důležité, že má člověk příjemný pocit i když nebo tím spíš, že se trochu překonává pocit bolesti a odolává se i náročným podmínkám.

 Je super jít na výlet spíš na tůru a boty nemít ani v batohu. A je fakt, že mám raději štěrkové než mechové cesty.

 Tak na otázku jak začít nebo jak na to, bych nechtěl přímo radit, ale je rozdíl jít bos a být bos. A někdy třeba v MHD může být náročnější být bos.

 Darden

 Co se týče počasí, tak podle mne chladno ulehčuje množství km.