Věci se mají asi tak, že společenská dohoda směřuje k tomu, že se pozbývají význam kodexy postavené na morálce, mravnosti a dalších právně nekodifikovaných norem, a zdůrazňuje se zákon, jako jediný oficiální regulátor lidského chování. To vypadá sice velmi svobodomyslně, ale v konečném důsledku to ......zobrazit celý příspěvek

Věci se mají asi tak, že společenská dohoda směřuje k tomu, že se pozbývají význam kodexy postavené na morálce, mravnosti a dalších právně nekodifikovaných norem, a zdůrazňuje se zákon, jako jediný oficiální regulátor lidského chování. To vypadá sice velmi svobodomyslně, ale v konečném důsledku to svobodu potlačuje. Tisíce situací běžného života se normálně řeší jaksi selským rozumem a s ohledem na lidský cit pro rozumnost, správnost a spravedlnost. V poslední době však více než kdy jindy vítězí trend, že co není zákonem zakázáno, je povoleno. Jakým způsobem se dravci dostávají k penězům v prostředí se špatnými zákony je už téměř podnět k revoluci. Ale spoustě lidem vadí nejrůznější drobnosti, které za normálních okolností řeší diskuse, díky níž se lidé mohou dobrat k tomu, zda je akceptovatelné močit na autobusové zastávce, poslouchat v autobuse řvoucí rádio anebo nosit kroužek v nose. Rozumné a logické východisko pro takovéto diskuse je, že svoboda jednoho by neměla omezovat svobodu druhého. Jenže lidé se tímto moc zabývat nechtějí, takže není málo těch, kteří budou močit na zastávkách, dokud jim to nezakáže zákon a nepocítí důsledky z jeho nedodržování. Pročež v konečném důsledku začne být právní řád obohacován o další spousty regulativních omezení, která si formou vyhlášek a předpisů vynutí nejrůznější zájmové skupiny. Takže si dovedu představit i to, že se objeví legislativní norma přikazující lidem z bezpečnostních důvodů nosit boty v celém veřejném prostoru s výjimkou míst, kde bude vyzutí výslovně povoleno. Jinak souhlasím s tím, že otázka společenského vědomí a globálního uvažování západní společnosti vede k velmi znepokojivým odpovědím. Co ale naděláme, když 95 % lidí si nechá dříve či později vnutit názor, že jediný smysl života je reprodukce a zmnožování moci a majetku - a veškeré nekomerční životní projevy jsou omylem těch, kterým ten "pravý" smysl života jaksi utekl...

Obutí ve sportu je asi opravdu velmi zásadní téma. V podstatě na knihu. Což se mi psát nechce. Vlastně nemám čas ani na nějaký samostatný delší článek, resp. pokud z této odpovědi přetáhnete někdo obsah na jiné trvale přístupné místo, nebude mi to vadit, ale řešit to nijak nechci.

  Budiž na......zobrazit celý příspěvek

Obutí ve sportu je asi opravdu velmi zásadní téma. V podstatě na knihu. Což se mi psát nechce. Vlastně nemám čas ani na nějaký samostatný delší článek, resp. pokud z této odpovědi přetáhnete někdo obsah na jiné trvale přístupné místo, nebude mi to vadit, ale řešit to nijak nechci.

  Budiž na úvod řečeno, že jedno z dělení sportovních aktivit spočívá v rozdělení na soutěžní (vrcholový + výkonnostní) a rekreační (závodivý a volný). V soutěžním i rekreačním závodivém sportu jde o dosažení výsledku. A ve 4/5 sportu je součástí vybavení, které má vliv na kvalitu výkonu vhodná obuv, jejímuž vývoji věnují pozornost vědecké týmy. Pokud v těchto případech někdo z jakéhokoli důvodu propaguje holé nohy, připadá mi to jaksi mimo mísu. Bikila nebo Buddová (potažmo několik dalších) byli extrémní výjimky, ostatně většina Afričanů, kteří se prodrali mezi světovou špičku bosí, nakonec stejně pochopila, že dobré tretry jsou rozumnější volbou s ohledem na existující velké zatížení pohybového aparátu.

  Vedle toho existuje ještě 1/5 sportovních aktivit, kde obutí buď nehraje klíčovou výkonnostní roli (třeba kanoistika, veslování, golf, střelba v poloze vleže) anebo jde dokonce přímo o sporty postavené pravidly na bosé noze - jako rovnocenné variantě (např. prostná v gymnastice) či povinné pro všechny účastníky (různá odvětví bojových umění, plážové sporty).

  A potom je tu samozřejmě sport rekreační, ať již soutěživý nebo volný, při němž výsledek není primárním cílem, ale jde o prožitek aktivity samotný. V tomto případě platí, že je část sportů, kde prostě hrozí v každém případě úraz - a je blbost běžet bos závod v orientačním běhu anebo hrát fotbal, když ostatní hráči budou mít kopačky s kolíkama. To už je zřejmě masochismus.

  Nicméně sféra rekreačního sportu nabízí spoustu možností, při nichž si lze dopřát pozitivních důsledků pohybu naboso bez zdravotních rizik, ať již rovnou anebo po nezbytném postupném trénování a zatěžování.

  Rovnou si můžete zahrát třeba stolní tenis, bowling, volejbal, zastřílet z luku nebo zacvičit nějaké individuální pohybové sestavy (jóga, tai-či, gymnastika, trampolína, tance). Cvik, trénink a postupné zatěžování jsou potřeba při běhání na tvrdším povrchu, ježdění na skateboardu, jezdectví, cyklistice, tenise, dalších atletických disciplínách. Pokud se dohodnete s ostatními účastníky, může být cool zahrát si naboso basketbal, házenou, volnější formy rugby (tagrugby), freesbee, softbal, koneckonců i ten fotbal na trávě. Také dnes existují nafukovací sportoviště přímo určená pro sportování bez bot. A na uváženě naplánované hodiny tělesné výchovy s postupně připravenými dětmi je obutí rovněž zbytečné.

  Zásadní otázkou ovšem je PROČ by měl být člověk při jakémkoli sportování, a tedy i tam, kde jsme eliminovali zdravotní rizika, bos namísto použití pohodlné obuvi. Posilování svalů chodidla, otužování, neutralizace elektrického náboje, akupresura nervových zakončení, provětrání pokožky, procvičení kloubů na prstech, podnět k zesílení vrstvy pokožky, zvyšování kloubní pohyblivosti v oblasti kotníku a protažení řady šlach... To jsou pozitivní fyziologické důsledky, a už z jejich výčtu je vcelku logické, že hledání příležitostí ke sportování naboso je rozumné. Ale to hlavní je potenciální možnost výrazného zpříjemnění pocitového prožitku. Doteky měkké trávy, prohřátého písku, žíněnky jsou apriorně příjemné i bez tréninku, ovšem po určité době navykání zjistíme, že stejně tak příjemný je i hmatový počitek při kontaktu s hrubším povrchem, hladkými parketami (i když se zpočátku zdají tvrdé a studené) nebo ohřátým betonem (i přes počáteční "drsnost"). Pokud se v člověku rozvine více schopnost své chodidlo vnímat - tak jako umíme např. vnímat svoji ruku - pak cítíme také větší lehkost pohybu, náš mozek má k dispozici více informací o postavení celého těla... Soudím, že oproti tomu těch pár potenciálnícn nebezpečí v podobě "ukoplého" palce, škrábance, zalomeného nehtu nebo včelího bodnutí za to stojí.

  Až do 60. let se u nás pozitivní význam cvičení naboso uznával. Obuv nebyla tehdy natolik sportu přizpůsobená, takže i při výkonnostním sportování bylo možné se s bosými sportovci setkávat relativně často. A hodiny tělesné výchovy probíhaly naboso velmi často bez toho, že by na tom kdokoli viděl cokoli divného či dokonce nevhodného.

  Pokud začne člověk naboso sportovat v dospělosti, pravděpodoně nerozvine tolik počitkových a vjemových nástrojů, jako když běhají naboso děti. Je zajímavé, že aniž by to racionálně vyhodnocovaly, tam, kde je přirozené pozitivně laděné klima, se děti zouvají převážně rády. Je v podstatě absurdní zbavovat je této přirozenosti, zvláště když je tolik možností, kdy si děti mohou skrze sportovní aktivity volně hrát, aniž by byly pod tlakem výkonu.

  Ono pozitivně laděné klima, je, bohužel, ale dneska potřeba často aktivně spoluutvářet. Nejjednodušším způsobem tak, že se holé nohy normalizují skrze propozice a pravidla. Myslím si, že hodně lidí potvrdí, že hrají plážový volejbal mj. také pro ten vjem bosých nohou v písku.

  Dávno jsou pryč doby, kdy bývaly normální situace, kde platilo "zuj se, a pojď si zahrát s námi". A tak je to trochu všechno o situacích, cílevědomém vytváření podmínek, lámání studu plynoucího z toho, že jsme společností obecně skrývající svá chodidla před zraky druhých. Nezbývá tedy než trochu přemýšlet a dát občas tomu přemýšlení podnětné informace. Věřím, že i v tomto krátkém textu je můžete najít.

 

Příkazy by měli znít:"VSTUP BEZ BOT NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ"

 Nikoli:"BEZ BOT VSTUP ZAKÁZÁN"-to je omezující a diktátorské.

Nazdar,

 chcem sa vratit k starsej a asi stale neuzavretej otazke.

 Ako je to u nas (tipujem ze v SR a CR to bude podobne) so soferovanim naboso?

 a) v predpisoch som nenasiel nic co by hovorilo vyslovne na tuto temu, ale neviem ci nie su aj nejake nepisane tradicie u nasich polisov

 b) ake su realne prakticke pre a proti? Pri dnesnych jemnych pedaloch sa mi zda ze s bosou nohou mam ovela vacsi cit, na druhej strane ale neviem ci v kritickych momentoch s tym nebude problem... ake su vase skusenosti?

 

V létě, když vklouzneš jen do nějakých pantoflí, není to to pravé obutí za volant. Proto v létě řídím bos zcela běžně. S žádnou reakcí ze strany policistů jsem se nesetkal, i když je pravda, že mne zas tak často nestavěli. Jinak řízení naboso mi opravdu přijde pohodlnější, větší cit na pedálech už nelze získat. Pokud si na to zvykneš, nemusíš se obávat ani nějakých krizových situací.