Pro a proti z hlediska zdravotního hygienického estetického společenského ekonomického |
"Jo, to tak, abych se pořezal o střepy nebo si do nohy vrazil hřebík..." Riziko úrazu, které odrazuje mnoho lidí, je skutečně větší, než když jsme obutí. Při bližším pohledu však zjistíme, že:
Na rozdíl od všeobecné představy, že nejvíc hrozí pořezání čímkoliv, je nejčastějším úrazem "ukopnutý palec" nebo záludně zapíchnutý malinký trn, který jsme neodstranili, protože o něm v té chvíli ani nevíme. Subjektivní pocit člověka, který je na boty zcela zvyklý a najednou si je zuje, je ovšem něco jako "nahý v trní". Z toho si ale nic nedělejte, to brzy přejde. | |||
O tom, že chůze naboso je prospěšná fyzickému, ale i psychickému zdraví bylo napsáno mnoho a většinou s tím každý souhlasí. Ten souhlas je bohužel většinou formulován jako "ano, ale..." - tak trochu to připomíná souhlas kuřáka s varováním ministra na krabičkách cigaret. Asi by nebylo správné tvářit se tady, že jsme chytřejší než doktoři. Proto jen několik odkazů na povolanější prameny. Jsou většinou anglické. V češtině zdrojů moc není, a pokud jsou, zmiňují se o negativním vlivu nevhodné obuvi na ploché nohy u dětí. Zajímavé je, že celkem ve shodě konstatují tyto skutečnosti: - výskyt ploché nohy v naší republice je u novorozenců nepatrný, ale u dětí školního věku velmi výrazný - tudíž tato vada není vrozená, ale získaná. - výskyt ploché nohy v zemích, kde se boty nenosí (Indie, atd...), je velmi výrazně menší. - veškerá u nás prodávaná dětská obuv musí mít zdravotní atest. Jestliže je tohle všechno pravda, pak tzv. "nevhodná obuv" je každá. www.unshod.org/pfbc/pfmedresearch.htm www.barefooters.org/medicine/ |
Taky by mě to už delší dobu moc zajímalo, spíš ale z hlediska obouvání dětí. Na webu najdeme nepřeberně rad a pravidel pro "zdravotně nezávadnou" dětskou obuv. Dal jsem si tu práci a přečetl jich něk......zobrazit celý příspěvek
Taky by mě to už delší dobu moc zajímalo, spíš ale z hlediska obouvání dětí. Na webu najdeme nepřeberně rad a pravidel pro "zdravotně nezávadnou" dětskou obuv. Dal jsem si tu práci a přečetl jich několik set. Výsledek byl docela zajímavý:
www.lemsshoes.com/Shoe-Myths_ep_58-1.html , ale v tom smyslu, že ani tvrdý povrch boty nevyžaduje.
Zdá se tedy, že se u nás podařilo úspěšně vyrobit a hlavně rozšířit mýtus o nutnosti obouvání dětí nejen venku, ale i v interiéru - v kterém bytě nebo škole se někde nevyskytuje plovoucí podlaha, lino nebo dlažba?
Možná že zdrojem mýtu o zdravotní závadnosti chůze naboso po rovném povrchu mohla být něčí naivní představa, že "správně tvarovaná pevná bota" se otiskne do správně tvarované nohy. Opak je pravdou - způsobí jen ochabnutí příslušných svalů s následkem známých problémů.
Pro ilustraci výňatek z www.ceskatelevize.cz televizní diskuze o obouváná dětí:
...máme pětiletého syna, kterému od narození kupujeme obuv v kamenném obchodě a vždy je to česká nebo slovenská certifikovaná obuv, vždy s velikostní rezervou. Bohužel nám ale bylo na prohlídce řečeno, že má syn ploché nožky a jsme posláni na ortopedii. Ráda bych se zeptala, zda jsme udělali někde chybu?...
Zdroj tohoto mýtu může ale být také i jinde. Veškerá doporučení, které jsem přečetl, se dají stručně shrnout takto: děti musí být až na vzácné vyjímky obuté do certifikovaných bot, které nejsou o mnoho levnější než boty dospělácké. Musí mít správnou velikost, tj. po několika měsících všechny nové, protože dědit po sourozencích se také nedoporučuje. Laciné boty z Asie jsou vysloveně nebezpečné.
Kvůli pár miliardám už stojí za to dělat "výzkum", i kdyby měl poškozovat zdraví dětí, že?
Tohle všechno je jen můj osobní názor. Nejsem ortoped ani podiatr. Byl bych velmi vděčný za jakékoliv informace k tomuto tématu, samozřejmě i (nebo především) nesouhlasné.