Skrze vyhledávače na internetu se dá objevit mnohé. Když zkusíte zadat „barefoot“ ve spojení se slovíčky jako „training“, „rock climbing“, „hiking“ nebo „parkour“, „running“ objev......zobrazit celý příspěvek

Skrze vyhledávače na internetu se dá objevit mnohé. Když zkusíte zadat „barefoot“ ve spojení se slovíčky jako „training“, „rock climbing“, „hiking“ nebo „parkour“, „running“ objevíte doklady, že lidiček, kteří se chlubí tím, že vědomě riskují v malé, menší nebo i větší míře zranění chodidla při sportovních a outdoorových aktivitách, nějaké množství existuje. Přinejmenším tolik, že vznikla též nějaká ta neformální, ale i formální sdružení dotyčných.

  Vzhledem k tomu, že v rámci populace jde dnes i tak pouze o zlomkové množství lidí, bývají podobné nápady obvykle odbyty slovy pošetilost, hloupost, exhibicionismus, případně i úchylnost. Jen tu a tam pak někdo k odmítání bosé aktivity dodá nějaký polemický argument. Zpravidla bezpečnostní a zdravotní spojený s výčtem nadměrné jednorázové i dlouhodobé zátěže.

  Tato zátěž je faktem, o kterém je hloupé polemizovat. K důsledkům v podobě namožení, zánětů, vápenatění apod. může opravdu docházet. Stejně jako může dojít k jednorázovému zranění, ke kterému by při použití obuvi s největší pravděpodobností nedošlo. Pokud chceme toto riziko obhájit, pak je dobré najít argumentační důvod, proč může mít dělání aktivity naboso svůj pochopitelný, logický a normální smysl.

  Pokud někdo vyhodnocuje zdravotní klady a zápory pohybu naboso ve prospěch těch kladů i za cenu, že může dojít snadněji ke zranění či problému z dlouhodobého přetížení, pak je to jeho subjektivní věc, na níž by mohla být založena rovnováha tvrzení proti tvrzení a následná svobodná volba. Což mi ale fair úplně nepřijde, protože všeobecně se nedá až tak moc zpochybnit, že maratónec dosáhne lepšího výkonu spíše v dobré botě než bez ní. A stejně tak asi rychleji překonáte ve správných botech i náročný horský terén, překážkovou dráhu či slezete skálu.

  Co si ale nejprve položit obecnou otázku, proč někdo běhá maratóny a jiný leze po skále či využívá možnost ukázat se v nedávno vyprofilovaném parkouru (zdolávání různých překážek)? Pokud se bavíme o zdraví a bezpečnosti, myslím, že lze všeobecně říci, že než dělat tyto aktivity, je poněkud bezpečnější nedělat je vůbec. Kdo se bez přípravy vrhne na slézání skály bez jištění, seskočí ze čtyřmetrové zdi, rozhodne se uběhnout maratón, pravděpodobně skončí v nemocnici, i když bude dobře vybaven. Pokud se nechcete v takovém případě zranit, je lepší přeci použít automobil, skalní stěnu obejít a při seskoku ze zdi si dát dolů duchnu. Budiž tím řečeno, že i obvyklé postupy jištěné běžnými pomůckami jsou výkony nedostupné bez přípravy a tréninku.

  Dělat něco naboso znamená v tomto směru jen vytvoření většího požadavku náročnosti disciplíny, který musíme tréninkem zdolat, navíc spojeného s tím, že děláme cosi přirozeně a třeba i s užitečnými a příjemnými důsledky v podobě smyslové a filosofické hloubky prožitku. Poprat se s překážkou bos znamená poprat se s ní jako jedinec nezávislý na technických vymoženostech – jakkoli bota není technický superzázrak, civilizační vymoženost to je. Soutěžit bos znamená nepolemizovat o povolené délce hřebů a nedávat prostor pro to, že má někdo smůlu, když mu špatná bota udělá puchýř. Nástrojem výkonu je část mého těla taková, jakou jsem ji připravil včetně toho, že překonám nepříjemné složky zpětné fyzické vazby terénu. Zříkáme se možnosti dosáhnout lepšího výkonu v důsledku toho, že se nám podaří zajistit si kvalitnější obuv nebo dokonce proto, že soupeř na ni nemá peníze.

  Dle mého názoru zde žádná další polemika nemá smysl. Závod v bosém parkouru je prostě disciplína s pravidlem, že závodník soutěží bez bot – a je jeho náležitostí, aby se připravil natolik, že si při seskoku z výšky nepochroumá vazy a nezlomí kosti.

 

Na táboře rodičů s dětmi jsme měli takovou soutěž vlečení klády na laně přes mělkou řeku (Jihlavu). Někteří boty do vody měli jiní ne, tak jsem nekompromisně stanovil, že závodit se bude bez bot a to všichni. Překvapila mne reakce některých dětí, kteří boty do vody vlastnily a odmítly se soutěže za ......zobrazit celý příspěvek

Na táboře rodičů s dětmi jsme měli takovou soutěž vlečení klády na laně přes mělkou řeku (Jihlavu). Někteří boty do vody měli jiní ne, tak jsem nekompromisně stanovil, že závodit se bude bez bot a to všichni. Překvapila mne reakce některých dětí, kteří boty do vody vlastnily a odmítly se soutěže za těchto podmínek účastnit. Většina to však vzala jako prostou součást pravidel tedy jako věc, o níž jaksi nemá cenu diskutovat. (Jako že ping-pong se hraje s pálkou)

 Samozřejmě že mým skrytým úmyslem bylo také alespoň drobné promasírování dětských nožek o přirozené oblázkové dno.

 Sám jsem však při honbě za vítězstvím utrpěl nepříjemné pohmoždění paty, ale to je prostě součást hry. Drobná poranění k takovému divokému soutěžení patří a jestli si člověk odře koleno nebo rozdrápne šlapku to je jen věcí jakési "náhody".

 Někde mne překvapuje jak se vrcholně nebezpečný sport provozuje pouze za vrcholně bezpečnostních opatření - o co pak vlastně jde? Přitom chůze naboso kopřivami je také dost "nebezpečný" sport.

Maje v hlavě myšlenky svého posledního většího příspěvku, interpretoval jsem je volně v rozhovoru s jedním z mých sousedů. Dostali jsme se k tomu, jak pravidla některých sportů opravdu vyžadují, aby se člověk vybavil přilbou, brýlemi, chrániči na kolena i lokte, předepsanou obuví... Je pravda, že p......zobrazit celý příspěvek

Maje v hlavě myšlenky svého posledního většího příspěvku, interpretoval jsem je volně v rozhovoru s jedním z mých sousedů. Dostali jsme se k tomu, jak pravidla některých sportů opravdu vyžadují, aby se člověk vybavil přilbou, brýlemi, chrániči na kolena i lokte, předepsanou obuví... Je pravda, že při růstu tvrdosti na té nejvyšší úrovni, by se bez těchto pomůcek asi sportovci opravdu často vážně zraňovali. Hokej dnes a před třiceti lety snad ani nejde srovnávat. Je také pravda, že povinné nasazení brýlí ve squashi v juniorských a žákovských kategoriích zachrání na světě každý rok prokazatelně řádově desítce lidí zrak. Ovšem vrcholová akce a rekreační sport a trénink jsou odlišné roviny. Při rekreačním sportu a tréninku se nejede naplno a riziko zde sice je, nicméně adekvátní jakékoli lidské činnosti. Chápu ještě jakž takž tlak na cyklistické přilby a záchranné vesty v lodi. Moc už nerozumím připravované všeobecné povinnosti chráničů loktů a kolen při in-linu - myslím si, že tohle by si každý měl vyhodnotit sám, a když chrániče mít nebude a zraní se, je to důsledek jeho svobodné volby. I při sbírání hub se jednou za čas stane, že si nějaký nešika píchne do oka větvičku. Neměl by to být snád důvod k předpisu, že všichni houbaři si budou brát do lesa ochranné brýle? Paradoxní je, že úporná snaha zajistit lidem bezpečnost se kontraproduktivně promítá do sníženého stupně opatrnosti, takže ve finále se jedno zranění nahradí jiným. Z jiného soudku by bylo, že množství omezujících předpisů a nařízení pro výkon každodenních činností se oproti komunismu nijak nesnížil, možná naopak. Zvláštní potřebu komunistů regulovat projevy chování členů společnosti nahradily ekonomické zájmy - stačí se jen trochu zamyslet nad tím, kolik lidí žije z výroby a distribuce všech těch nejrůznějších pomůcek. I výrobci bot z něčeho musejí přeci žít.

Tohle téma promýšlým již delší dobu. Jednou jsem jel jako spolujezdec se známým autem a on nebyl připoután (krátce po vzniku všeobecné povinosti poutání se i mimo obec). Tvrdil, že nejsa připoután jezdí mnohem opatrněji a pozorněji. Pak to rozšířil i na celkovou zabezpečenost auta. Kdyby se auta nev......zobrazit celý příspěvek

Tohle téma promýšlým již delší dobu. Jednou jsem jel jako spolujezdec se známým autem a on nebyl připoután (krátce po vzniku všeobecné povinosti poutání se i mimo obec). Tvrdil, že nejsa připoután jezdí mnohem opatrněji a pozorněji. Pak to rozšířil i na celkovou zabezpečenost auta. Kdyby se auta nevyráběla tak "bezpečná", jezdilo by se opatrněji, a bezpečněji by se cítili i méně zabezpečení účastníci provozu jako cyklisté, chodci či bruslaři.

 Myslím, že to platí skutečně všeobecně. Čím nižší stupeň bezpečnostní výbavy, tím vyšší soustředění a větší vnímání všech možných vnějších vlivů všemi smysly. Ostatně pak se zapojují i takové smysly, o nichž člověk do té doby ani nevěděl (chůze bosky v noci lesem).

Po přečtení těchto příspěvků o těch školách mám dojem,že žijeme v dalším středověku/příkazy/.Skoro to působí dojmem,že žáci budou v rámci bezpečnosti zachvíli používat kosmonautský skafandr.

 Jinak jít bosky po veřejnosti je v současný době fakt pro silné povahy a pohodáře.Já jsem silnější ne......zobrazit celý příspěvek

Po přečtení těchto příspěvků o těch školách mám dojem,že žijeme v dalším středověku/příkazy/.Skoro to působí dojmem,že žáci budou v rámci bezpečnosti zachvíli používat kosmonautský skafandr.

 Jinak jít bosky po veřejnosti je v současný době fakt pro silné povahy a pohodáře.Já jsem silnější než jsem býval před lety a taky mám od drzých reakcí pokoj.Ono někdy stačí nastavit "silný a přísný"obličej a lidi si moc nedovolí.

 Mám osobní zkušenost a nejenom tu,o tom hovoří i východní náboženství,že naše vnitřní nastavení nám určuje osud,neboli když se budu cítit divně a budu mít komplex z toho,že jsem bos,přitáhnu si odpovídající události,budou se mi smát vysmívat.Opravdu,pro mnohé z vás neuvěřitelné,ale funguje.