Jsem boskochodec... čili chodím bez bot, bosky. Po hřebících a horkém uhlí to teda ještě nezvládám (o víkendu jsem si nevšimla právě dohořívajícího cigaretového špačka a jauvajs, pěkně popálil. Vtipné bylo uvědomit si zpětně tu prodlevu mezi stoupnutím na něj a signálem v mozku, že mě na patě něco pálí...), ale jinak si myslím, že mi žádný povrch nedělá problém. Ani mentálně, ani fyzicky.
Ale proč to vlastně dělám? Pokusím se to stručně shrnout.. důvody bych mohla rozdělit do tří skupin: sociální, psychické a zdravotní.
1. Sociální důvody Proč je tolik IN nosit boty? Proč se všechny celebrity chlubí tím, kolik párů bot mají ve skříni? Proč jsou bosí lidé spojování s bezdomovci či chudými a špinavými? Proč trávit hodiny nad botníkem přemítáním nad tím, zda ty které boty se k té které příležitosti hodí? Proč, když vidíme někoho na ulici bez bot, první, co nás napadne, je "hygiena"?
A mohla bych uvést spoustu dalších smysluplných otázek. Stačí prostě jen vystoupit ze "společností nastaveného modelu nazírání na svět" a budou vám dávat smysl.
Protože společnost z bot žije. Boty točí penězmi. Slavní dělají reklamu obuvním společnostem. Obuvní společnosti živí ponožkárny a další oděvní společnosti. Zároveň i farmaceutický průmysl (kolik jen mastí na unavená chodidla, na opuchliny a puchýře z bot, aromatických sprejů do bot, osvěžujících sprejů a dalšího se denně prodá).
Jaký zájem (přeloženo "výdělek") by společnost měla na tom, kdyby lidé chodili bosí?
Nikdo by boty nekupoval, protože by nebyly potřeba. Bosky se hodí jít všude.
A není pravda, že chodit bosky je nehygienické - naopak! Tak schválně - kolikrát za měsíc (rok, léta..) umýváte svým botám podrážku? Nikdy? (Nebo možná, když šlápnete do mimořádně otravného psího exkrementu?:)) My, co chodíme bez bot, si umýváme nohy minimálně jednou denně. A žádné pozůstatky nám na šlapkách neulpívají, tak dokonale anatomicky nám příroda chodidla stvořila.
Další hypotetické úvahy nechám otevřené a přejdu k dalšímu bodu:
2. Psychické faktory Proč nevnímat různé povrchy země chodidly tak, jako vnímáme slunce, déšť, vítr, zimu a jiné svou pokožkou? Proč se dobrovolně odříznout od energie země, kterou máme všude kolem nás k dispozici, stačí se s ní spojit ? Proč se stresovat nad tím jestli jsem se obula vhodně?
V botech do města si asi na pěší túru moc nevyšlápnete, a tak musíte plánovat ještě před odchodem z domu, kam všude půjdete.. No a chcete-li zvládnout víc než 2 místa (např. město a odpoledne výšlap), tak abyste si ty boty pěkně odnesli v ruce...
Chodit bosky má tu obrovskou výhodu, že vás to nijak nezatíží (netřeba s sebou tahat náhradní obuv) a bosky můžete kamkoliv. Navíc stačí projít mokrou travou a nikdo na vás nepozná, že jste právě vylezli ze zablácené polňačky! :)
A poslední, ale stejně tak (ne-li víc) důležité...
3. Zdravotní důvody Proč si necháváme ruinovat chodidla nepadnoucími, nesedícími, škrtícími či jinými botami? Proč si lidé raději budou lepit náplastmi paty a prsty tam, kde je dřou boty místo aby si je sundali? Proč se i v horku paříme v uzavřených botách a zaděláváme si tak na plísně, houby a další bakterie místo toho, abychom nechali chodidla volně dýchat a bránit se? Proč lidé raději nosí ortopedické a korektivní boty místo toho, aby ploché nohy cvičili a trénovali přirozeně?
Tohle nepochopím. V Madridu jsem potkala holčinu, měla pantofle, které ji evidentně dřely. Na každém chodidle ze tři náplasti, kulhala a nechala se podpírat kamarádkou. ALE BOTY NESUNDALA! Proč?!?
Já osobně jsem se nanosila ortopedických vložek ažaž. Měla jsem ploché nohy, takže klenby, srdíčka, kombinované.. pak se objevily i problémy s koleny a jedno jsem si nechala dokonce operovat, nevidouc jinou alternativu. Fatální chyba a doteď za ni platím! :(
Bosky jsem začala chodit asi před třemi lety. Už nemám ploché nohy. Nehtová plíseň se pomalu, ale jistě hojí. Kolena mě nebolí (připsáno i změně životosprávy, ale všechno jde ruku v ruce se vším). Za boty moc neutratím. V batohu mám na cestách mnohem víc místa (třeba na jídlo, že:)). Mám z chození bosky radost. Cítím se sebejistější, víc spojená se Zemí. Masíruju si chodidla jak je den dlouhý. Když se chci v horku osvěžit, prostě je strčím do kašny / potoku / fontány a jde se dál. Vyvinul se mi šestý smysl (jak jsem si ho nazvala) - vidím sklo (a jiné nástrahy) na zemi, i když se nekoukám pod nohy. A když je zrovna nezpozoruju, tak našlapuju tak, že mě většinou nezraní. A když už mě zraní, tak tomu neuvěříte, ale chodidla se do dvou dnů zregenerují sama! Prostě jim věnujeme tak málo pozornosti a víme toho o nich tak málo...
A přiznám se, že troška provokace usedlého měšťáckého černobílého myšlení (boty = správně, bez nich = špatně) ještě nikoho nezabila... tak maximálně pobavila. :)
(A i o tomhle všem je blog Bez bot... jenomže v angličtině.)
Hm? :)
Tak co vy na to, zkusíte to taky?
Není potřeba hned ze začátku vyrážet do práce či města bosky, ale co takhle zkusit nechat boty doma až půjdete dneska na letní večerní procházku?
A dejte vědět, jaké to bylo! Těším se na vaše postřehy!;-)
>..šlapal na pedály bosky a bylo to stejné jako v botách?...
Není to stejné. Je to mnohem lepší!
Pro mě je dost hrozné řídit auto v botách, když to někdy jinak nejde. Připadá mi to jako řídit v tlustých rukavicích.
Napoprvé se budete cítit jako v jiném autě, pedály jakoby zabíraly o kousek jinde, protože najednou chybí asi 1 cm podrážky mezi nohou a pedálem, ale za chvíli se vám zalíbí podstatně větší cit v ovládání.
Před lety jsem kdesi četl rozhovor s člověkem, který zvítězil v nějakém závodu v nízké spotřebě. Říkal, že jezdí zásadně bos právě kvůli tomu lepšímu citu na plynovém pedálu.
Dřív také na internetu kolovaly různé mýty o tom, že řízení naboso zakazují dopravní předpisy v různých státech. Není to pravda. Např. na webu Society for barefoot living si dali dost velkou práci s tím, aby tuto otázku prozkoumali. Samozřejmě s výsledkem, že nenašli stát, ve kterém by to dopravní předpisy zakazovaly.
Mnoho zdaru a těšíme se na reportáž z prvních pokusů!
MG
29.5.2015 12:37 Martin: bos za volantem
Ve své odpovědi jsem se více zaměřil na popis stavu, ve kterém jsem nyní, ale Vy jste se ptala na ten přechod. Ano, jak píše MG, první pokusy vyvolají trochu nezvyklý pocit. Ale je to stejné, jako když chcete poprvé jít bosa po chodníku. Také Vám cosi bude chybět - buď je to ten centimetr podrážky, ......zobrazit celý příspěvek
Ve své odpovědi jsem se více zaměřil na popis stavu, ve kterém jsem nyní, ale Vy jste se ptala na ten přechod. Ano, jak píše MG, první pokusy vyvolají trochu nezvyklý pocit. Ale je to stejné, jako když chcete poprvé jít bosa po chodníku. Také Vám cosi bude chybět - buď je to ten centimetr podrážky, nebo je to pocit obnažení. Ale velmi záhy si zvyknete a pak to půjde samo a bude pro vás přirozené chodit a řídit bez bot. Mohu mluvit ze skušenosti i z mezistátních dlouhých cest, řádově sta kilometrů i přes tisíc, že jedině! bos. A když pak na pumpě vystoupíte a tankujete a motáte se kolem stojanu a v prodejně bosa, je to nádherný pocit svobody. Takže hurá do toho:-)
2.6.2015 8:48 kablah: Re: bos za volantem
Děkuju, tak si myslím, že to asi zkusím. Teď o víkend jsme byli v Českém Ráji a dala jsem v kuse 3 km bosky. Bohužel mi přišla do cesty asfaltka, taková ta hrubá s kamínky a to teda moc příjemný nebylo. Šla jsem hodně na kraji a to bylo trošku lepší. Nejlepší to bylo u Branžeže, kde je písková cesta, to si nohy libovaly :-)
Tak až zkusím to řízení, napíšu pocity ...
3.6.2015 6:30 kablah: Re: bos za volantem
Dnes jsem jela ráno autem bez bot :-) Původně jsem plánovala jen, že si bosýma nohama "ošahám" pedály v zastaveném autě, ale pak jsem si řekla, naco to budu odkládat? Posunula jsem si sedačku trošku víc dopředu (na základě informace v diskuzi, že mi bude chybět nějaký ten centimetr :-) ) a......zobrazit celý příspěvek
Dnes jsem jela ráno autem bez bot :-) Původně jsem plánovala jen, že si bosýma nohama "ošahám" pedály v zastaveném autě, ale pak jsem si řekla, naco to budu odkládat? Posunula jsem si sedačku trošku víc dopředu (na základě informace v diskuzi, že mi bude chybět nějaký ten centimetr :-) ) a vyjela jsem. Připadala jsem si jako začátečnice. Problémy mi dělalo šlapat na spojku, hlavně při rozjezdu (no jo no, jsem ženská a blonďatá k tomu:-D ). Ale nenabourala jsem a do práce dojela ve zdraví :-) (Mám to 20 minut). A když už jsem byla bez bot, nechtělo se mi obouvat, tak jsem z parkoviště přešla do budovy a do kanclu bosky. Prima pocit! Ještě jen takovou poznámku: jezdím do práce velmi brzo (6h.) a moc lidí jsem nepotkala. Jsem tomu ráda, protože se ještě necítím na dotazy ohledně bosého chození.
3.6.2015 14:48 Martin: Re: bos za volantem
Blahopřeji k prvním pokusům. Uvidíte, že si časem zvyknete. A budete postupně méně a méně dbát o povrch cesty, po které kráčíte. První pokusy vyvolávají snahu hledět neustále pod nohy nebo aspoň nějaký ten metr před ně, ale neustále. Postupně si vypracujete takový rychlý "kuk", ktorým oske......zobrazit celý příspěvek
Blahopřeji k prvním pokusům. Uvidíte, že si časem zvyknete. A budete postupně méně a méně dbát o povrch cesty, po které kráčíte. První pokusy vyvolávají snahu hledět neustále pod nohy nebo aspoň nějaký ten metr před ně, ale neustále. Postupně si vypracujete takový rychlý "kuk", ktorým oskenujete cestu od noh na pár metrů před sebe a po zbytek času až k dalšímu rýchlemu skenu budete koukat po světě, jako ti obutí. Samozřejmě, podrobný přehled musíme mít, když jdeme nějakým rizikovým terénem. A to ježdění bude pro vás časem také jednodušší. Mně osobně nejvíc práce dalo překonat své vlastní předsudky a jakýsi strach a stud z okolí. Ale to časem přejde. Teď se utěšujete, že ráno je v ulicích málo lidu. Ale dopřejte si rozkoš jít bosa nějakou hlavní ulicí v odpoledních hodinách, kdy je tam lidu jako na jarkmarku. K překonání strachu a studu jsem si vypracoval hrdý pohled, který postupně upírám protijdoucím přímo do očí a přesvědčil jsem se, že je tím pacifikuji. Na každý verbální kontakt reagujte otevřeně, přátelsky. Souhlaste třeba i s názorem, že je to neobvyklé. Můžete utéct do trochu alibistické odpovědi "Já to pouze začínám zkoušet". A určitě Vám ze začátku pomůže jako alibi nosit boty v ruce - to budete mít pocit, že v očích kolemjdoucích je to automaticky vysvětleno jakože jste se právě před chvílí zula, a strach bude trochu utlumen. Hodně zdaru.