Jsem boskochodec... čili chodím bez bot, bosky. Po hřebících a horkém uhlí to teda ještě nezvládám (o víkendu jsem si nevšimla právě dohořívajícího cigaretového špačka a jauvajs, pěkně popálil. Vtipné bylo uvědomit si zpětně tu prodlevu mezi stoupnutím na něj a signálem v mozku, že mě na patě něco pálí...), ale jinak si myslím, že mi žádný povrch nedělá problém. Ani mentálně, ani fyzicky.
Ale proč to vlastně dělám? Pokusím se to stručně shrnout.. důvody bych mohla rozdělit do tří skupin: sociální, psychické a zdravotní.
1. Sociální důvody Proč je tolik IN nosit boty? Proč se všechny celebrity chlubí tím, kolik párů bot mají ve skříni? Proč jsou bosí lidé spojování s bezdomovci či chudými a špinavými? Proč trávit hodiny nad botníkem přemítáním nad tím, zda ty které boty se k té které příležitosti hodí? Proč, když vidíme někoho na ulici bez bot, první, co nás napadne, je "hygiena"?
A mohla bych uvést spoustu dalších smysluplných otázek. Stačí prostě jen vystoupit ze "společností nastaveného modelu nazírání na svět" a budou vám dávat smysl.
Protože společnost z bot žije. Boty točí penězmi. Slavní dělají reklamu obuvním společnostem. Obuvní společnosti živí ponožkárny a další oděvní společnosti. Zároveň i farmaceutický průmysl (kolik jen mastí na unavená chodidla, na opuchliny a puchýře z bot, aromatických sprejů do bot, osvěžujících sprejů a dalšího se denně prodá).
Jaký zájem (přeloženo "výdělek") by společnost měla na tom, kdyby lidé chodili bosí?
Nikdo by boty nekupoval, protože by nebyly potřeba. Bosky se hodí jít všude.
A není pravda, že chodit bosky je nehygienické - naopak! Tak schválně - kolikrát za měsíc (rok, léta..) umýváte svým botám podrážku? Nikdy? (Nebo možná, když šlápnete do mimořádně otravného psího exkrementu?:)) My, co chodíme bez bot, si umýváme nohy minimálně jednou denně. A žádné pozůstatky nám na šlapkách neulpívají, tak dokonale anatomicky nám příroda chodidla stvořila.
Další hypotetické úvahy nechám otevřené a přejdu k dalšímu bodu:
2. Psychické faktory Proč nevnímat různé povrchy země chodidly tak, jako vnímáme slunce, déšť, vítr, zimu a jiné svou pokožkou? Proč se dobrovolně odříznout od energie země, kterou máme všude kolem nás k dispozici, stačí se s ní spojit ? Proč se stresovat nad tím jestli jsem se obula vhodně?
V botech do města si asi na pěší túru moc nevyšlápnete, a tak musíte plánovat ještě před odchodem z domu, kam všude půjdete.. No a chcete-li zvládnout víc než 2 místa (např. město a odpoledne výšlap), tak abyste si ty boty pěkně odnesli v ruce...
Chodit bosky má tu obrovskou výhodu, že vás to nijak nezatíží (netřeba s sebou tahat náhradní obuv) a bosky můžete kamkoliv. Navíc stačí projít mokrou travou a nikdo na vás nepozná, že jste právě vylezli ze zablácené polňačky! :)
A poslední, ale stejně tak (ne-li víc) důležité...
3. Zdravotní důvody Proč si necháváme ruinovat chodidla nepadnoucími, nesedícími, škrtícími či jinými botami? Proč si lidé raději budou lepit náplastmi paty a prsty tam, kde je dřou boty místo aby si je sundali? Proč se i v horku paříme v uzavřených botách a zaděláváme si tak na plísně, houby a další bakterie místo toho, abychom nechali chodidla volně dýchat a bránit se? Proč lidé raději nosí ortopedické a korektivní boty místo toho, aby ploché nohy cvičili a trénovali přirozeně?
Tohle nepochopím. V Madridu jsem potkala holčinu, měla pantofle, které ji evidentně dřely. Na každém chodidle ze tři náplasti, kulhala a nechala se podpírat kamarádkou. ALE BOTY NESUNDALA! Proč?!?
Já osobně jsem se nanosila ortopedických vložek ažaž. Měla jsem ploché nohy, takže klenby, srdíčka, kombinované.. pak se objevily i problémy s koleny a jedno jsem si nechala dokonce operovat, nevidouc jinou alternativu. Fatální chyba a doteď za ni platím! :(
Bosky jsem začala chodit asi před třemi lety. Už nemám ploché nohy. Nehtová plíseň se pomalu, ale jistě hojí. Kolena mě nebolí (připsáno i změně životosprávy, ale všechno jde ruku v ruce se vším). Za boty moc neutratím. V batohu mám na cestách mnohem víc místa (třeba na jídlo, že:)). Mám z chození bosky radost. Cítím se sebejistější, víc spojená se Zemí. Masíruju si chodidla jak je den dlouhý. Když se chci v horku osvěžit, prostě je strčím do kašny / potoku / fontány a jde se dál. Vyvinul se mi šestý smysl (jak jsem si ho nazvala) - vidím sklo (a jiné nástrahy) na zemi, i když se nekoukám pod nohy. A když je zrovna nezpozoruju, tak našlapuju tak, že mě většinou nezraní. A když už mě zraní, tak tomu neuvěříte, ale chodidla se do dvou dnů zregenerují sama! Prostě jim věnujeme tak málo pozornosti a víme toho o nich tak málo...
A přiznám se, že troška provokace usedlého měšťáckého černobílého myšlení (boty = správně, bez nich = špatně) ještě nikoho nezabila... tak maximálně pobavila. :)
(A i o tomhle všem je blog Bez bot... jenomže v angličtině.)
Hm? :)
Tak co vy na to, zkusíte to taky?
Není potřeba hned ze začátku vyrážet do práce či města bosky, ale co takhle zkusit nechat boty doma až půjdete dneska na letní večerní procházku?
A dejte vědět, jaké to bylo! Těším se na vaše postřehy!;-)
Martin to vystihl úplně přesně. Jediné, s čím budu polemizovat, je ten útěk do "alibi": nedělám to proto, že bych to tak chtěl, ale proto, že musím. To pak vyvolává nepříjemný pocit, že dělám něco špatného, co bych měl skrývat nebo omlouvat. To ale není pravda: není to nic špatného a dělém to proto, že CHCI.
Ano, stud nebo strach z negativní reakce okolí je mnohdy psychicky velmi náročný. Věřte mi, že právě odhodlání neskrývat se a ani neskrývat skutečnou motivaci může být v tomto směru velice osvobozující.
MG
4.6.2015 6:36 kablah: Re: bos za volantem
Děkuji za velikou podporu a rady (Martinovi i MG). Máte pravdu, ten stud před okolím mám taky. A paradoxně víc před kolegy v práci než před ostatními cizími. Asi právě proto, že se mi nechce vysvětlovat, že to dělám, protože se mi to líbí a že prostě chci. Myslím si, že kolegové by mě víc zpovídali ......zobrazit celý příspěvek
Děkuji za velikou podporu a rady (Martinovi i MG). Máte pravdu, ten stud před okolím mám taky. A paradoxně víc před kolegy v práci než před ostatními cizími. Asi právě proto, že se mi nechce vysvětlovat, že to dělám, protože se mi to líbí a že prostě chci. Myslím si, že kolegové by mě víc zpovídali než náhodní kolemjdoucí. Dnes jsem zase jela do práce bosky a vyšla jsem už ze dveří bytu. Boty jsem si nesla v ruce. Autem se mi jelo o něco líp, spojku jsem dokázala líp ovládat (už si zvykám :-) ). V kanceláři jsem se pak střetla s uklízečkou a mám první reakci na moje bosé chození. Paní uklízečka mi řekla, že taky ráda chodí bosa, nejlépe na zahrádce a hezky jsme si o tom popovídaly. Takže můj první "střet" s okolím byl velmi povzbuzující!!! :-)
4.6.2015 13:53 Martin: Re: bos za volantem
Uvidíte, že pozitivních reakcí bude přibývat a celkově jich bude víc, než těch negativních. Lidé jsou trochu ovce. Když mají projevit negativní stanovisko, raději se stáhnou a nanejvýš si šuškají a koukají. Ale s pozitivním stanoviskem rádi vylezou na světlo. A také máte pravdu v tom, že před lidmi,......zobrazit celý příspěvek
Uvidíte, že pozitivních reakcí bude přibývat a celkově jich bude víc, než těch negativních. Lidé jsou trochu ovce. Když mají projevit negativní stanovisko, raději se stáhnou a nanejvýš si šuškají a koukají. Ale s pozitivním stanoviskem rádi vylezou na světlo. A také máte pravdu v tom, že před lidmi, kteří nás znají a které známe my, se stydíme více. Je to proto, že od nich očekáváme i ty negativní reakce a trochu víc nám na nich záleží. Jenomže zase obhajobou svého postoje před bližšími se tak nějak bezbolestně zocelíme a blízké okolí si rychle zvykne. Zpočátku budete za podivína, ale každý div trvá jenom tři dny. První léto jsem si zvykal chodit bos i v malé dědině, kam jezdím na víkendy. Ale kamarádova rodina to přijala úplně přirozeně a teď si bos zajdu i večer na pivo do hospody nebo v neděli na fotbal. V diskusi musíme vystupovat pozitivně a uvádět to, co se vám líbí: je to přirozené, cítím se svobodněji, myslím si, že je to zdravější.... A nenegovat případná negativa, která vznese oponent: vždyť máte špinavé nohy, vždyť se můžete o něco poranit, těch plivanců na zemi.... Říkám s úsměvem: Ano, jsou špinavější, ale několikrát denně si je umývám, Ano, mohu se píchnout o sklo, ale pravděpodobnost toho je poměrně nízká a za tu dobu, co chodím bos (asi 2 roky), se mi to stalo jenom dvakrát, Ano, na zemi je špína, ale těm velkým a zřetelným nečistotám se pochopitelně vybýbám a na rozdíl od vás do nich nešlapu, a ty ostatní jsem si vyhodnotil jako přijatelné a akceptovatelné.... a podobně. A stále s úsměvem můžete navrhnout - zkuste si to taky a uvidíte, jak je to báječné. Vůbec nejhezčí odpověď je ta ,kterou jsem si přečetl někde na webu: Chodím bos, protože můžu. Zdar a sílu.
4.6.2015 20:52 MG: Re: bos za volantem
Už zase to Martin přesně vystihl, tak ode mne jen malý doplněk:
>...boty jsem si nesla v ruce... - a teď logicky následuje další výzva: boty nenést v ruce, tj. nemít je ani s sebou. S tím je ale lepší počkat, až pomine tropické počasí. Asfalt, na který praží slunce. čertovsky pálí. Zdá se mi to náročnější než tanec na uhlících.
Mimochodem, neznáte na to někdo nějakou fintu, kromě
- chodit pokud možno po stinné straně ulice
- na přechodu šlapat na bílé čáry
- mít s sebou nouzové boty ?
5.6.2015 12:18 Martin: Re: bos za volantem
Obávám se, že jste uvedl všechny možnosti, jak si pomoci na rozpáleném asfaltu. Pominu možnost z říše komediálního sci-fi - nosit s sebou na zádech kanystr s vodou a nějakým pumpičkovým systémem (například jako se dofoukávají dudy) si z něho ostříkávat stezku před sebou :-)
Vážně - ta stinná strana ulice, přečkání v podchodu nebo obchodě... a ty šlapky v pytlíčku. Vloni v létě jsem si trochu spálil podešve nohou v Zoo, pak jsem asi tři dny cítil nohy. Asi se to nemá hrotit - rozumný vojevůdce raději ustoupí z nejasné bitvy, aby pak v pohodě vyhrál válku.